MARIANNA ČABOVÁ: ABY VZPOMÍNKY BYLY STÁLE ŽIVÉ

Vydat knížku vlastním nákladem, chce pořádný kus odvahy. Marianna Čabová ho měla a svůj sen dotáhla do zdárného konce. Napsala texty, sehnala ilustrátorku, hrála si s barvami a fonty a vznikla z toho krásná knížka v pevné vazbě s pěkným papírem pro psaní. Knížka je věnovaná všem babičkám. S Mariannou jsem se osobně sešla, bych zjistila, jak to celé s knížkou bylo:

Marianno, proč tahle knížka vznikla?

Když jsem byla na mateřské dovolené s mými dcerkami, začaly se mi vracet vzpomínky na moji vlastní babičku, která se o mně hodně starala, když jsem byla malá. A až teď zpětně jsem si vlastně uvědomila, kolik mi toho dala přesto, že zemřela, když mi bylo jen sedm let. Ty vzpomínky byly najednou strašně živé. Brala mě do přírody, sbíraly jsme spolu bylinky, pozorovaly jsme hvězdy… Najednou jsem měla pocit, že potřebuju mít něco hmatatelného, něco fyzického, co mi ji připomene. Prosila jsem mamku, aby mi našla všechny fotky, co jsem měla s babičkou, a pohlednice, které nám babička posílala. A v tu dobu mě napadlo, že by bylo krásné, kdyby si mohla každá babička se svým vnoučátkem zachytit ten svůj vlastní svět a svoje vzpomínky do knížky.
 

A co dědečkové?

Já jsem dědečka neměla, takže asi proto není v mojí knížce. Ale přemýšlela jsem o tom a setkala jsem se i s názorem, že pro dědečky taková knížka není potřeba – že pro dědečky bych měla vytisknout spíš jen nějaký leták a nadepsat ho „Až to vyplníš, tak můžeš jít na pivo“ a v obálce by u toho měli padesát korun. (smích) Spíš si ale myslím, že ženy mají zkrátka větší vztah k psaní a vedení deníčků je pro ně důležité.

Jak moc je podle tebe důležitý vztah s prarodiči? Čím děti obohacuje?

Je strašně důležitý. Velká výhoda je odstup a nadhled, který mají. Nejsou většinou s dětmi každý den, a proto nejsou zatíženi problémy, které musí řešit rodiče – a vlastně jim to ani nepřísluší. Někteří si možná i zpětně uvědomují, co zanedbali u vlastních dětí, třeba proto, že neměli čas, nebo prostředky, museli chodit do práce, a to potom ještě v čistší podobě dokáží dát svým vnoučatům. Díky zkušenostem, které za život nasbírali dokáží odfiltrovat nedůležité věci a věnovat se tomu, co je podstatné. Pro děti je důležité slyšet i o jiných hodnotách, než v jaký samy žijí. O věcech, které prarodiče zažívali jako malí, poznat jiný svět, než v jakém dnes vyrůstají. Už jenom to, že nebyla televize, nebyl internet, a přesto to bylo bezva – to je pro děti strašně důležité slyšet.

Zní to krásně, ale dnešní babičky už nejsou babičkami od Boženy Němcové - velké množství babiček jsou ženy přes 50 let, zaměstnané, společensky aktivní, možná nemají čas se dětem tolik věnovat, co s tím?

Ano, bohužel je to někdy tak. Setkala jsem se i s reakcemi, že knížka je moc krásná, ale bohužel nám se nehodí, protože my takovou babičku nemáme. Ano, dává nám krásné dárky k Vánocům, ale tohle nezapadá do jejího vztahu k našim dětem. A to mě ani nenapadlo, když jsem tu knihu připravovala, protože jsem to ze své zkušenosti a své rodiny brala jako samozřejmost. Vím, že vztah mezi babičkou a vnoučetem může být krásný, a říkám si, že i ta knížka by mohla třeba u některých babiček tu myšlenku vyprovokovat. Aby si třeba uvědomily, že ano práce je důležitá, ale stojí mi zato se tolik honit? Vždyť jsou to tak vzácné chvíle, když vnoučátko je ještě malé a mohla bych mu tolik dát svou přítomností…

Když mluvíš o malých dětech, pro jak staré děti je knížka určená?

Je to pro děti tak od 4 let a asi po první stupeň školy.

Samotné vyplnění je jednorázová záležitost? Stihnou to s babičkou za odpoledne?

Ne, to určitě ne. Je to spíš na takové průběžné zapisování toho, co spolu zažívají. Ke každé otázce je dost místa i na opakované zápisy s datem, nebo se může pořídit nová knížka, když bude jedna vyplněná a pokračovat.

A když má babička víc vnoučat, tak by měla mít pro každé jednu knížku?

Bylo by to tak nejlepší. (smích) Ne, to rozhodnutí je samozřejmě na každém, ale myslím, že je krásné mít něco co je jen vaše. I když máte sourozence, nebo dvojče – každý touží po určité individualitě. I já jsem ráda, že mám něco, co je jen moje a mojí babičky. Měli jsme svůj svět, který byl jen náš, když jsme spolu chodily ven, a s mým bratrem měli zas úplně jiné zážitky, které bych nechtěla ve svém deníčku. (smích)

Chodily jste spolu do přírody. Co myslíš, že je to podstatné, co by měly babičky se svými vnoučaty dělat?

Nemůžu hodnotit, co by měly všichni dělat, ale vím, co dělá moje mamka – babička mých dětí – a to mi přijde ohromně důležité: čte si s nimi, zpívá, hraje jim na akordeon, bere je do přírody, učí je bylinky, hraje si s nimi, skáčou v blátě a hážou šišky do potoka. A to je pro mě to důležité.

Má nějaký význam sovička, která provází celou knížkou?

Byl to oblíbený obrázek mojí babičky. Mám po ní jeden zápisníček, kde je nakreslená sovička a tam babička dopsala, že sova je symbol moudrosti. Tak proto. Je to takové symbolické.

Vydala jsi sama vlastním nákladem knížku. Máš ještě jiné podobné aktivity?

Ne, tohle je moje první knížka a začalo to vlastně tak, že jsem chtěla napsat knížku o mém dětství pro moje děti. A při tom se mi začaly vybavovat vzpomínky na babičku a vlastně se to celé nasměrovalo k ní a vznikla knížka Moje babička a já. Tu knížku o mém dětství jsem zatím odložila. Mám v hlavě ještě jednu knížku, kterou bych chtěla napsat, ale to ještě nemá jasnou podobu.

Řekla bys o sobě, že máš uměleckého ducha? Jsi bohém s hlavou v oblacích a spoustou plánů, nebo jsi realista?

Teď jsem se vrátila po mateřské do práce a jsem zase realistou! Je ale pravda, že mateřská dovolená mě vrátila zpátky k sobě. Měla jsem čas zjistit, že i práce, která může být velmi zajímavá, tě ve výsledku může vzdalovat od toho, kým ve skutečnosti jsi. A doma s dětmi jsem měla příležitost vrátit se k věcem, které mě opravdu baví. Vedle dětí se člověk sám stane na chvíli zase dítětem a potom je hledání sebe sama daleko snazší.

Děkuju ti za rozhovor a držím palce!

Už když jsem pokládala poslední otázku, tak jsem to věděla. Ne, tahle máma dvou malých dětí není byznysmenka, tu knížku nemá jako zlatý důl. Chce, aby děti jednou měly to, po čem ona sama tolik touží. Vzpomínku na vlastní milovanou babičku. A já to téhle drobné brunetce s hlubokýma tmavýma očima věřím!

Knížku si můžete prohlédnout a objednat zde: www.mamaart.cz

Míša