Karty jsou ideání hra na prázdninové cesty, dlouhé letní večery, nebo poobědové siesty - vejdou se do kapsy batůžku, hra není nikdy stejná, takže se jen tak neomrzí a navíc tyhle si rádi zahrajete i vy a s vámi děti každého věku! Pojďte se podívat




 

Od 3 let - zvířecí přebíjená

Tohle mě dostalo hned! Je to vlastně úplně klasická přebijka, jen ji můžou hrát i děti, které ještě neumí čísla nebo nudný žolíkový karty vůbec nechápou - pravidla jsou naprosto jednoduchá - větší zvíře bere.


Jsou krásně ilustrované, a navíc se děti můžou naučit pojmenovávat 36 zvířátek, protože na každé kartě je někdo jiný.


A čísla opravdu nepotřebujete ;) Seženete třeba u Agáty na e-shopu a v kamenných prodejnách.

 

Od 6 let - první strategická hra

Hra vychází z příběhu o Medvědovi Wrrr, který se snaží zachránit knižní svět před piráty. A o tom je i tahle hra, pravidla jsou na první pohled komplikovanější, ale už na ten druhý jsem se chytla i já a byla to sranda.


Dvakrát mě sice překvapili piráti, ale pak jsem vykopala Edwarda, získala srdce knihařského stroje a bylo! Ve hře se potkáte se všemi postavičkami z knížky a každá má speciální funkci, takže jakou zvolíte strategii je jen na vás.


Hru seženete spolu s dalšími Wrrr věcmi na medvědím e-shopu.

 

Od 10 let - tajní agenti

Našim dětem sice ještě 10 není, ale vzhledem k tomu, že se tahle hra hraje v týmech, tak to ničemu nevadí. Jmenuje se to Krycí jména a je to hra, kde se zavaří mozek i dospělákům. Ale ne ve smyslu vědomostního kvízu - potřebujete spíš logiku, empatii, širokou slovní zásobu a analytické myšlení...


Často hrajeme dospěláckou verzi, kde jsou na kartičkách nápisy, tahle dětská je obrázková, takže se prcci můžou snadno přidat a vězte, že svým jedinečným pohledem na věci jsou často velkými pomocníky! Princip spočívá v tom, že se snažíte jedním slovem propojit co nejvíce obrázků (tajných agentů s krycími jmény) a zbytek týmu se je pak snaží odhalit. Ale pozor pod obrázky se skrývá také vrah!


Obrázková varianta hry nabízí spoustu mnohoznačnosí, nic není tak, jak byste čekali, propojit se dá i hokejista s houbou... Napadne vás jakým slovem?


Takže léto budeme trávit lenošením a karbanem, naše děti se v životě neztratí :D

Hezké léto!

Míša


Když jsme dělali na našem Facebooku soutěž o knížku Indigových pohádek, přišlo neskutečné množství odpovědí - přesně 696 vás chtělo knížku získat. Já moc děkuju za váš zájem a vězte, že knížka, i moc mile namluvené CD jsou k dostání na e-shopu Indigové pohádky. A pro ty z vás, kdo knížku neznají, přikládám několik fotek a krátké představení.

Knížku koupíte ZDE


V knížce najdete 9 pohádek, které napsala Martina Mia Svobodová a které ilustrovalo 9 výtvarníků - každá pohádka je doprovázená jinou malířskou technikou a to dává knížce obrovský šmrnc. Baví mě v ní listovat a pozorovat krásné obrázky. Podrobný popis i listování a ukázky z knížky najdete na www.indigovepohadky.cz, tak vám ukážu jen naši videoupoutávku a pár fotek, abych vás navnadila :)













Indigové pohádky pomáhají dětem orientovat se v dnešní moderní a rychlé době, učí je, že ne vždycky dotanou to, co chtějí, ale že se o své štěstí můžou samy zasloužit, učí je, že někdy je fajn vybočit z řady a být jiný, učí je o přátelství a hodnotách, na které bychom ani v moderní době neměli zapomínat.

Míša


Většinu víkendů v roce trávíme mimo Prahu - jednak máme možnost vyjet na chalupu k prarodičům, ale i když nejedeme tam, tak plánujeme výlety do okolí, do přírody. To, že máme radši les než Staromák a radši jdeme k potůčku než k Vltavě na náplavku, to už o nás určitě víte. Ale dneska budete koukat, kde jsme trávili Den matek! Bylo to totiž v Karlíně! Řeknete si Karlín - činžáky, horko, tramvaje, žádná zeleň (kromě parčíku u kostela)... Vyvedu vás z omylu - i v centru Prahy je možné najít parádní klidná a přírodní zákoutí!

V sobotu v noci jsme se vrátili z jednodenního výletu do jižních Čech, kde jsme byli na otočku v Písku a v Českém Krumlově - i tam jsme našli parádní místa, kde turistická noha zatím nešlape, ale o tom někdy příště. Vrátit jsme se museli proto, že v neděli jsme měli pro celou rodinu zamluvenou únikovou hru Jungle. Byla to naše první rodinná hra, takže jsme moc nevěděli do čeho jdeme a udělali jsme už předem jednu zásadní chybu! Zapomněli jsme doma dudlík pro mimino!

Hra od Trapasmamas.cz je určená dospělákům, nebo skupinkám starších dětí - myslím tak kolem 10 let, by to už dali. Ale když jsou dva dospělí a dvě děti, tak i mladší můžou být užitečné a užijí si to. ;) Ze začátku se musí propátrat celá místnost a najít indicie a pomůcky, tak na to jsou děti úplně ideální!


Na místo jsme dorazili s předstihem, protože jsme si chtěli prohlídnout místo a v klidu se připravit (rozuměj nakojit a vyčůrat). Mají tu k dipozici odpočinkovou místnost a kuchyňský koutek, oboje se prý může využít taky na narozeninovou party, a můžete si přinést vlastní dort a pití - to mi přišlo super. Když je hezké počasí můžete si na oslavu pronajmout i nádhernou zahradu, kterou jsem v Karlínské zástavbě vůbec netušila. Je obrovská! Je tu prostor na hraní nebo grilování a  horko z rozpálených městských ulic tady vůbec necítíte, fakt ráj, hned bych sem šla bydlet :)


Nutno říct, že hra Jungle (inspirovaná filmem Jumanji) není primárně určená pro děti - je to docela makačka na bednu, takže jestli nemáte rádi strašidelná témata, která řeší dost jiných únikových her, tak vyrazte i s partou dospělých.

No a co myslíte, unikli jsme? No... Naše chyba - že jsme šli s miminkem bez dudlíku - se nám zásadně nevyplatila! Zatímco naše unavené dítko v cizím prostředí řvalo na celé kolo a já jsem se snažila ho asi polovinu času uklidnit, ideálně uspat, tatínek s dětmi (7 a 4 roky) se snažil řešit úlohy hry :) Byla to fakt nálož, úkoly jsou skvělé, ale pro jednoho dospěláka to bylo trochu moc! Já se občas zapojila, něco jsme sem tam našla, nebo přispěla dobrou radou, ale tatínkovi se mozek vařil :) Děti byli nadšené za každý malý pokrok, kdy se nám místnost rozblikala, ale nevnímají čas jako svého nepřítele, takže stres hodinového limitu visel jen na hlavě naší rodiny.
Celá hra má několik etap a předem nevíte, jak budou ty další náročné a kolik času vám zaberou... My jsme se nakonec zasekli na úplné prkotině - strkali jsme něco někam, kam to vůbec nepatřilo, protože jsme si mysleli, že to tam patří... To nám sebralo hodně času a museli jsme prosit o nápovědy... Nakonec jsme hru dohráli s několika nápovědami do konce a zabralo nám to 87 minut! Takže hodinový limit jsme nazvládli, ale prý jsme nebyli úplně nejhorší :) Zkusíte nás trumfnout...?

http://www.trapasmamas.cz/#nase-unikovky

Po hře jsme byli unavení a hladoví, takže jsme šli načerpat energii do Králíka v rádiu, který teď sídlí za rohem. Děti si tu pohrály v herničce a na dvorku, mrňousek mohl konečně z nosítka a prolezl se po podlaze a my si dali zasloužený kafe! Ani tady nebylo horko z města znát, takže ideální místo pro parné letní dny.


A Den Matek, který jsem si letos shodou náhod celý naplánovala sama, jsme zakončili u nás na Břevnově - v klášteře je otevřen nový výčep, kde točí místní pivo Benedikt, dělají kafe a mají i nanuky a tak a můžete tu být venku, děti si hrají na trávě, dospěláci probírají den a všichni jsou spokojení, takže kdybyste sem zavítali, doporučuju!


 Tak tohle byl můj (náš) Den matek. Taky jsem dostala několik dětských obrázků a šperk vyrobený z obrovského kusu pryskyřice, který prý našli vloni v lese :) Děkuju a miluju!

Míša

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli tohle téma zařadit teď před prázdninama a jestli vůbec ho zařadit, ale rozhodla jsem se, že ano! Že je důležité, když silné ženy dokážou sdílet svoji zkušenost, své strachy, obavy, bolesti, ale i naději, radost a hledání nových cest. Když ukážou, že ty nové cesty existují. A že nikdy nejsme na svá trápení sami.





Pozvání tentokrát přijaly dvě úžasné ženy. První z nich je Edita Strusková. Fyzioterapeutka a statečná mám dvou malých dětí, která si bohužel nemocí sama prošla. Dnes je po úspěšné léčbě, je krásná, silná a aktivně se zapojuje do pomoci dalším onkologickým pacientkám. Nebojí se o své nemoci mluvit a podělí se nejen s námi osobně, ale její zápisky si můžete přečíst také na blogu Prsa v háji.


Druhou odvážnou ženou, která bude odpovídat na vaše dotazy je Markéta Jáchymová. Máma, která sama vážně nemocná nebyla, ale měla nemocnou kamarádku. Po dobu léčby se Markéta snažila zajistit co nejvíce pomoci s chodem domácnosti, aby měla kamarádka na léčbu klid. A zrodil se jí v hlavě nápad na aplikaci iPatronka. Ta by měla zapojit do aktivní pomoci co nejvíce lidí z rodinya blízkoého okolí, aby největší zátěž a péče neležela dlouhodobě jen na partnerovi a rodičích. Krátké video o aplikaci můžete shlédnout zde: https://youtu.be/y3p1qOP1AoU. Aplikace také počítá se zapojením odborníků a ženy budou moci sdílet své příběhy s ostatními pacientkami. Sdílení totiž pomáhá. Aby nikdo nemusel čelit rakovině sám.


Věřím, že i přes těžké téma (nebo možná právě kvůli němu) se nás opět sejde plný Divadelní sál ve Skautském institutu.

KDY: 13. června 19:00 do 21:00
KDE: Skautský institut 4, Staroměstské náměstí, Divadelní sál

Vstupenky můžete koupit v předprodeji přímo zde:




Těšíme se na viděnou,

Edita, Markéta a Míša

Už delší dobu ve mě zraje pocit materiální přeplněnosti... Všude je všechno! Všechno je všude! No zní to pěkně blbě, ale je to můj vnitřní přetlak. Toužím po čistotě prostoru, přírodních věcech a věcech, které jsou tady z nějakého důvodu (a tím důvodem nemyslím to, že autíčko bliká a zpívá anglickou odrhovačku!).
V "mém" prostoru se mi to jakž takž daří, jsem na cestě k tomu, jaké to chci mít. Horší je to v prostoru dětí. 

Za úspěch považuju to, že už mají opravdu jen hračky se kterými si hrají. Zvukové a samohybné hračky nemáme žádné. Jupííí! Je to úleva, a když chtějí zvuk, musí si ho vyrobit sami. Přesto mají stále dost plastových hraček - Lego, panenky, zvířátka, stavebnice...


Ale dnes to bude o hračkách dřevěných. Za každou z nich je kus poctivé práce a to mi dělá největší radost. Děti to samozřejmě neocení, ale já když uklízím prkno, vzpomenu si na Gábinu, když stavíme kostičky, přemýšlím, co asi dělá Maruška, a když děti vyndají kufřík, já reaguju: "Napíšeme Jance, jestli nepůjdou do parku?" Když se těch hraček dotýkáte a hrajete si s nimi, cítíte tu energii, kterou do ní vložily ruce jiných rodičů.


 Pro miminka se vyrábí spousta krásných hraček - u nich mi přijde setkání s plasty nejhorší, protože všechno olizují a zkoumají všemi smysly... I náš drobeček má pár plastových štěrchátek, ale ty dřevěné mu ukazuju víc :) Navíc je jednoduše vyrobíte sami - dřevěné korálky jsou snadno dostupné a vytvoříte z nich šňůry nebo kroužky raz dva!
Za mě naprostý TOP v hračkách pro miminka jsou dřevěná kousátka od Aponky - jsou lehká, dokonale opracovaná, hladká a bezpečná. A o jedno takové si navíc můžete zasoutěžit na konci článku.


Dalším velkým hitem jsou u bás dřevěné kostičky - máme klasické dřevěné barevné kostky a pak tyhle černo-bílé a černo-zelené, které ručně maluje Maruška pod značkou Little Bears. Jako malá jsem měla podobnou plastovou mozaikovou stavebnici a moc mě to bavilo a baví dodnes. Každá strana kostky má na sobě jiný vzor, takže možnosti jsou opravdu nekonečné!


Velikou srdcovkou jsou panáčci se svým Kufříkovým domovem od Pikle. Holky si hodně zakládají na české poctivé práci a přírodních materiálech a to najdete ve všech jejich produktech. Navíc kufr jednoduše vezmete s sebou ven do parku, nebo na prázdniny k babičce.


Houpací prkno jsem si zamilovala hned, jak s ním Utukutu přišli na český trh. Je jednoduché, designově čisté, krásné, fotogenické a je s ním spousta zábavy. Naše děti ho využívají nejen na houpání a klouzání se, ale může být také balanční podložkou při stavění z kostek, dráhou nebo mostem pro auta, zákrytem, když maličká ještě neudrží v ruce karty na prší, divadelním jevištěm, postýlkou pro panenky a spoustou dalších věcí. Při výběru určitě koukejte na nosnost a pevnost. Tohle unese v pohodě celou naši rodinu - odráží se to v ceně, ale vyplatí se to a vím, že Gábi s Viktorem v dílně nic neošidí.


Možná znáte velký hit internetu - stavebnici Kapla - jedná se o malá dřívka, ze kterých se dají stavět divy. My originál nemáme, ale máme krabici od truhláře nařezaných dřevěných prkýnek. A pro děti je to po legu nejoblíbenější stavebnice. Důležité je, aby všechny úhly byly pravé a hrany rovné, aby prkýnka dobře a stabilně stála na všech možných pozicích. Stavíme z nich věže, ale také silnice nebo domečky pro panáčky.


Za hračky rozhodně nemusíte utratit majlant - důležitější je pro mě originalita a pečlivost. Spoustu věcí si šikovné ruce vyrobí doma samy. Tohle je domeček pro panenky, který dělal náš tatínek - je to z několika prken a parády nadělá víc než dost. Až přestane sloužit jako domeček, může z něj být police, nebo stolička... Černé domečky jsou tabulovou barvou natřené odřezky. (Postup výroby ZDE.) A ten úžasný nábyteček jsem velkou náhodou objevila v bazaru a stál mě neuvěřitelných 150,- Kč!


Náš nejnovější přírůstek do pokojíčku je tahle korková mapa Moje Česko. Protože už máme školáka, plní se pokojíček také vzdělávacími pomůckami - tahle mapa měla v původním plánu Zuzky, která je vyrábí a prodává, sloužit pro zaznamenávání navštívených míst. Což je super, ale my ji určitě využijeme i jinak - děti si poprvé osahaly tak abstraktní pojmy jako jsou kraje a taky jsme si zapíchli špendlíčky do míst, kde bydlíme my, kde babičky a tety... Vzdálenosti jsou hned jasně vidět. Další hraní s mapou brzy zdokumentuju v samostatném článku.

SOUTĚŽ 

V soutěži můžete vyhrát krásné dřevěné kousátko od Aponky - konkrétně bezinkový kroužek

Podmínky soutěže: 1) Napište do komentáře tip na vaši oblíbenou dřevěnou/přírodní hračku.
2) Nezapomeňte na sebe nechat kontakt (nejlépe email).


Soutěž běží do půlnoci 1. května - 2. května ráno vylosujeme jednoho výherce. Hodně štěstí a těším se na inspiraci od vás!  

Míša



Léto už je za rohem a my vymýšlíme, co podnikneme a kam se vydáme, aby to bavilo děti i nás. Jestli to máte stejně, pojďte si společně s námi popovídat  s odborníky, kteří jsou ve světě balení a plánování jako doma! Pozvání na květnovou besedu přijala Jana Červenková, kterou znáte z blogu S dětmi v báglu, a spolu s ní přijdou besedovat Romana Trusinová a Michal Buzek (první mužský host!) z webu Ověřeno rodiči.


 Jestli sledujete blog S dětmi v báglu, víte, že Jana je specialista nejen na toulky Českým Švýcarskem, ale také na balení a vaření na daleké cesty - poradí nám, jak to všechno naplánovat a na co nezapomenout. V severních Čechách zná každý kousek země, a že je to tam krásné ukazuje na fotkách na blogu. Nám vloni naplánovala naši dovolenou a rozhodně jsme nelitovali - koukněte zde :)

Předprodej akce


Romana s Michalem stáli spolu s dalšími lidmi u zrodu cestovatelských stránek Ověřeno rodiči. Pokud hledáte místo, kde se bude líbit vám i dětem, ať už jde o hotel penzion, nebo jen restauraci a jednodenní výlet, určitě tam nakoukněte. Zakládají si na autentičnosti každé recenze a svými tipy jim dnes přispívá i spousta spokojených rodičů. Jaká je jejich cesta? A podle čeho vybírají dovolenou oni? Na co si dát pozor?

My jsme si na výletování a poznávání naší země pořídili tuhle parádní korkovou mapu se špendlíčky :)

https://bit.ly/2qeKPGm

Líbí se vám moji další hosté? Chcete jim položit svojí otázku? Přijďte mezi nás:

Kdy: 2. května 19.00-21.00
Kde: Skautský institut - divadelní sál, Staroměstské náměstí 4


Vstupenky můžete koupit přímo zde:




Já mám otázek spousty, jestli i vy, přijďte se ptát na to, co vás zajímá. Budeme se na vás těšit!


Míša


Perníčky se dají dělat na spoustu způsobů - s medem, se sodou, na hnědo, se kořicí... Ale co teprve s vitráží! Vyzkoušejte - na větvičce vypadají báječně! A zbytek můžete nazdobit a sníst, jsou hned měkké, takže je klidně zvládnete ještě dnes.






Recept na naše oblíbené perníčky:

400 g hladké mouky (dávám špaldovou)
140 g moučkového cukru
75 g másla
2 vejce
2 lžíce medu
2 lžičky perníkového koření
1 lžička sody

Ze všech ingrediencí vypracujeme těsto a dáme ho na hodinku odležet do lednice.


Do perníčků, které budou s "vitráží" připravíme otvor - stačí malý jako na linecké cukroví, ale můžete si okýnko udělat i veliké, přes (skoro) celý perník. Nezapomeňte dírku na zavěšení.


 A teď vám prozradím to kouzlo! Máte doma nějaké tvrdé bonbóny? Stačí je (nejlépe v pytlíku, aby se vám nerozlítly po celé kuchyni) rozklepat paličkou na maso - to děti bavilo!
Perníčky pečeme na 180 °C asi 8-10 minut, podle toho, jak znáte svoji troubu. Přibližně v polovině pečení přidáme do okýnek perníčků rozdrcené bonbonky. Větší kusy se roztavují déle, menší jsou během chvilky, ty stačí opravdu jen na poslední cca dvě minutky. Já jsem je dala moc brzy a začaly bublat - ty bublinky jsou vidět i po upečení a zatvrdnutí.


Upečené perníčky potřeme hned po vytažení z trouby rozšlehaným vajíčkem, aby byly lesklé. A pak už jen pověsit na větvičku nebo do okna.


A nebo na talíř. Budeme ještě zdobit polevou - používám jen moučkový cukr a citronovou šťávu - rozmíchat do hladka. A pro jarní perníčky přidám několik kapek šťávy z červené řepy, poleva pak získá krásnou růžovou barvu.



Dobrou chuť a krásné Velikonoce

Míša