Už delší dobu ve mě zraje pocit materiální přeplněnosti... Všude je všechno! Všechno je všude! No zní to pěkně blbě, ale je to můj vnitřní přetlak. Toužím po čistotě prostoru, přírodních věcech a věcech, které jsou tady z nějakého důvodu (a tím důvodem nemyslím to, že autíčko bliká a zpívá anglickou odrhovačku!).
V "mém" prostoru se mi to jakž takž daří, jsem na cestě k tomu, jaké to chci mít. Horší je to v prostoru dětí. 

Za úspěch považuju to, že už mají opravdu jen hračky se kterými si hrají. Zvukové a samohybné hračky nemáme žádné. Jupííí! Je to úleva, a když chtějí zvuk, musí si ho vyrobit sami. Přesto mají stále dost plastových hraček - Lego, panenky, zvířátka, stavebnice...


Ale dnes to bude o hračkách dřevěných. Za každou z nich je kus poctivé práce a to mi dělá největší radost. Děti to samozřejmě neocení, ale já když uklízím prkno, vzpomenu si na Gábinu, když stavíme kostičky, přemýšlím, co asi dělá Maruška, a když děti vyndají kufřík, já reaguju: "Napíšeme Jance, jestli nepůjdou do parku?" Když se těch hraček dotýkáte a hrajete si s nimi, cítíte tu energii, kterou do ní vložily ruce jiných rodičů.


 Pro miminka se vyrábí spousta krásných hraček - u nich mi přijde setkání s plasty nejhorší, protože všechno olizují a zkoumají všemi smysly... I náš drobeček má pár plastových štěrchátek, ale ty dřevěné mu ukazuju víc :) Navíc je jednoduše vyrobíte sami - dřevěné korálky jsou snadno dostupné a vytvoříte z nich šňůry nebo kroužky raz dva!
Za mě naprostý TOP v hračkách pro miminka jsou dřevěná kousátka od Aponky - jsou lehká, dokonale opracovaná, hladká a bezpečná. A o jedno takové si navíc můžete zasoutěžit na konci článku.


Dalším velkým hitem jsou u bás dřevěné kostičky - máme klasické dřevěné barevné kostky a pak tyhle černo-bílé a černo-zelené, které ručně maluje Maruška pod značkou Little Bears. Jako malá jsem měla podobnou plastovou mozaikovou stavebnici a moc mě to bavilo a baví dodnes. Každá strana kostky má na sobě jiný vzor, takže možnosti jsou opravdu nekonečné!


Velikou srdcovkou jsou panáčci se svým Kufříkovým domovem od Pikle. Holky si hodně zakládají na české poctivé práci a přírodních materiálech a to najdete ve všech jejich produktech. Navíc kufr jednoduše vezmete s sebou ven do parku, nebo na prázdniny k babičce.


Houpací prkno jsem si zamilovala hned, jak s ním Utukutu přišli na český trh. Je jednoduché, designově čisté, krásné, fotogenické a je s ním spousta zábavy. Naše děti ho využívají nejen na houpání a klouzání se, ale může být také balanční podložkou při stavění z kostek, dráhou nebo mostem pro auta, zákrytem, když maličká ještě neudrží v ruce karty na prší, divadelním jevištěm, postýlkou pro panenky a spoustou dalších věcí. Při výběru určitě koukejte na nosnost a pevnost. Tohle unese v pohodě celou naši rodinu - odráží se to v ceně, ale vyplatí se to a vím, že Gábi s Viktorem v dílně nic neošidí.


Možná znáte velký hit internetu - stavebnici Kapla - jedná se o malá dřívka, ze kterých se dají stavět divy. My originál nemáme, ale máme krabici od truhláře nařezaných dřevěných prkýnek. A pro děti je to po legu nejoblíbenější stavebnice. Důležité je, aby všechny úhly byly pravé a hrany rovné, aby prkýnka dobře a stabilně stála na všech možných pozicích. Stavíme z nich věže, ale také silnice nebo domečky pro panáčky.


Za hračky rozhodně nemusíte utratit majlant - důležitější je pro mě originalita a pečlivost. Spoustu věcí si šikovné ruce vyrobí doma samy. Tohle je domeček pro panenky, který dělal náš tatínek - je to z několika prken a parády nadělá víc než dost. Až přestane sloužit jako domeček, může z něj být police, nebo stolička... Černé domečky jsou tabulovou barvou natřené odřezky. (Postup výroby ZDE.) A ten úžasný nábyteček jsem velkou náhodou objevila v bazaru a stál mě neuvěřitelných 150,- Kč!


Náš nejnovější přírůstek do pokojíčku je tahle korková mapa Moje Česko. Protože už máme školáka, plní se pokojíček také vzdělávacími pomůckami - tahle mapa měla v původním plánu Zuzky, která je vyrábí a prodává, sloužit pro zaznamenávání navštívených míst. Což je super, ale my ji určitě využijeme i jinak - děti si poprvé osahaly tak abstraktní pojmy jako jsou kraje a taky jsme si zapíchli špendlíčky do míst, kde bydlíme my, kde babičky a tety... Vzdálenosti jsou hned jasně vidět. Další hraní s mapou brzy zdokumentuju v samostatném článku.

SOUTĚŽ 

V soutěži můžete vyhrát krásné dřevěné kousátko od Aponky - konkrétně bezinkový kroužek

Podmínky soutěže: 1) Napište do komentáře tip na vaši oblíbenou dřevěnou/přírodní hračku.
2) Nezapomeňte na sebe nechat kontakt (nejlépe email).
+ Zapojit se můžete i na Fb a budete pak ve slosování dvakrát! 


Soutěž běží do půlnoci 1. května - 2. května ráno vylosujeme jednoho výherce. Hodně štěstí a těším se na inspiraci od vás!  

Míša

A ještě tip na setkání - 2. května večer proběhne další beseda, tentokrát na téma cestování s dětmi, což se před létem náromně hodí, Hosté jsou Jana S dětmi v báglu a Romana s Michalem Ověřeno rodiči. Více informací ZDE:

http://www.hrajemesijinak.cz/2018/04/25-kam-deticky-pojedeme.html

Léto už je za rohem a my vymýšlíme, co podnikneme a kam se vydáme, aby to bavilo děti i nás. Jestli to máte stejně, pojďte si společně s námi popovídat  s odborníky, kteří jsou ve světě balení a plánování jako doma! Pozvání na květnovou besedu přijala Jana Červenková, kterou znáte z blogu S dětmi v báglu, a spolu s ní přijdou besedovat Romana Trusinová a Michal Buzek (první mužský host!) z webu Ověřeno rodiči.


 Jestli sledujete blog S dětmi v báglu, víte, že Jana je specialista nejen na toulky Českým Švýcarskem, ale také na balení a vaření na daleké cesty - poradí nám, jak to všechno naplánovat a na co nezapomenout. V severních Čechách zná každý kousek země, a že je to tam krásné ukazuje na fotkách na blogu. Nám vloni naplánovala naši dovolenou a rozhodně jsme nelitovali - koukněte zde :)

Předprodej akce


Romana s Michalem stáli spolu s dalšími lidmi u zrodu cestovatelských stránek Ověřeno rodiči. Pokud hledáte místo, kde se bude líbit vám i dětem, ať už jde o hotel penzion, nebo jen restauraci a jednodenní výlet, určitě tam nakoukněte. Zakládají si na autentičnosti každé recenze a svými tipy jim dnes přispívá i spousta spokojených rodičů. Jaká je jejich cesta? A podle čeho vybírají dovolenou oni? Na co si dát pozor?

My jsme si na výletování a poznávání naší země pořídili tuhle parádní korkovou mapu se špendlíčky :)

https://bit.ly/2qeKPGm

Líbí se vám moji další hosté? Chcete jim položit svojí otázku? Přijďte mezi nás:

Kdy: 2. května 19.00-21.00
Kde: Skautský institut - divadelní sál, Staroměstské náměstí 4


Vstupenky můžete koupit přímo zde:




Já mám otázek spousty, jestli i vy, přijďte se ptát na to, co vás zajímá. Budeme se na vás těšit!


Míša


Perníčky se dají dělat na spoustu způsobů - s medem, se sodou, na hnědo, se kořicí... Ale co teprve s vitráží! Vyzkoušejte - na větvičce vypadají báječně! A zbytek můžete nazdobit a sníst, jsou hned měkké, takže je klidně zvládnete ještě dnes.






http://www.hrajemesijinak.cz/2018/03/44-vsude-dobre-venku-nejlip.html
Recept na naše oblíbené perníčky:

400 g hladké mouky (dávám špaldovou)
140 g moučkového cukru
75 g másla
2 vejce
2 lžíce medu
2 lžičky perníkového koření
1 lžička sody

Ze všech ingrediencí vypracujeme těsto a dáme ho na hodinku odležet do lednice.


Do perníčků, které budou s "vitráží" připravíme otvor - stačí malý jako na linecké cukroví, ale můžete si okýnko udělat i veliké, přes (skoro) celý perník. Nezapomeňte dírku na zavěšení.


 A teď vám prozradím to kouzlo! Máte doma nějaké tvrdé bonbóny? Stačí je (nejlépe v pytlíku, aby se vám nerozlítly po celé kuchyni) rozklepat paličkou na maso - to děti bavilo!
Perníčky pečeme na 180 °C asi 8-10 minut, podle toho, jak znáte svoji troubu. Přibližně v polovině pečení přidáme do okýnek perníčků rozdrcené bonbonky. Větší kusy se roztavují déle, menší jsou během chvilky, ty stačí opravdu jen na poslední cca dvě minutky. Já jsem je dala moc brzy a začaly bublat - ty bublinky jsou vidět i po upečení a zatvrdnutí.


Upečené perníčky potřeme hned po vytažení z trouby rozšlehaným vajíčkem, aby byly lesklé. A pak už jen pověsit na větvičku nebo do okna.


A nebo na talíř. Budeme ještě zdobit polevou - používám jen moučkový cukr a citronovou šťávu - rozmíchat do hladka. A pro jarní perníčky přidám několik kapek šťávy z červené řepy, poleva pak získá krásnou růžovou barvu.



Dobrou chuť a krásné Velikonoce

Míša

Nikdy v životě jsme doma neměli kupovanou pomlázku. Každé Velikonoce trávíme na chalupě na samotě u řeky, vrbové proutky se vždycky našly. Pamatuju si, když jsem byla ještě malá holka, chodili koledníci z vesnice s pomlázkou klidně dvoumetrovou! A protože jsem od malička ráda pletla všechno - od copánků až po svetříky pro barbíny - chtěla jsem umět uplést i pomlázku.
Tenhle zvyk držíme dodneška - neděláme z toho velkou událost, není to žádná mrskačka, ale symbolicky - čerstvé vrbové proutí předává ženě svou jarní sílu a svěžest... A takové jsme pak po celý rok - silné a svěží :)

http://www.hrajemesijinak.cz/2018/03/44-vsude-dobre-venku-nejlip.html

Pomlázky pak většinou necháváme zakořenit a vracíme do půdy, aby vyrostly nové stromky.


Postup krok za krokem:

 Sežeňte si 9 vrbových proutků - čím tenčí a pružnější tím lépe se s nimi bude pracovat. Pokud nebudete plést hned u stromu, nebo až se vrátíte "z lovu", namočte proutky do vody, aby nevysychaly.

8 proutků svážeme nahoře (na  tenčím konci) provázkem. Devátý proutek použijeme na rukojeť. Rozdělíme proutky v dlaních na poloviny a srovnáme v každé ruce 4 proutky vedle sebe.



Princip pletení: krajní proutek (1) z levé ruky protáhneme horem mezerou mezi 2. a 3. proutkem pravé ruky:


A spodem ho vrátíme do levé ruky (na pozici 4).


Stejný tah provedeme i z druhé strany - krajní proutek z pravé ruky (1) protáhneme horem prostřední mezerou v levé ruce a spodem ho vrátíme do pravé ruky na pozici 4.


Takto střídáme levou a pravou stranu, až do požadované délky pomlázky. Dodržujeme pořadí proutků - po celou dobu pletení jsou proutky vedle sebe. První se vždy po protažení stane posledním.


 Po dopletení spojíme všechny proutky do jedné ruky a posledním devátým proutkem je omotáme - tenký konec zafixujeme mezi proutky a pak pomalu omotáváme. Konec svážeme provázkem.


 Horní konec pomlázky nezdobíme - pentličky se navazují až na velikonoční pondělí. Každá dívka přidá k vykoledovanému vajíčku ještě barevnou mašličku na pomlázku. Čím bohatší a barevnější zdobení, tím oblíbenější mládenec.


Malé děti jsme nechali vloni uplést si pomlázku jen ze tří proutků jako copánek - sám si upletl, sám si zauzloval.


Veselé Velikonoce všem koledníčkům a slečnám i jejich rodičům.

Míša


Projekt "Hrajeme si jinak" začínal v roce 2011 jen jako facebooková stránka s aktivitami pro nejmenší děti, které byly snadno zrealizovatelné v domácím prostředí. V březnu 2016 jsem začala psát blog, fotit a o rok později zřídila Instagram.


 "Hrajeme si jinak" pro mě neznamená naši jinakost vůči většinové společnosti, ale individualitu každého z nás. Já i vy nebo vaši sousedi - každý žijeme své životy jinak, každý máme jiné potřeby. Inspirace je zde pro každého, berte, přetvořte a pošlete dál. Nenechte se svázat konvencemi a hrajte si klidně jinak. Na blogu se objevují kromě tipů na každodenní aktivity s dětmi také vztahová zamyšlení, témata svobodné výchovy, volného vzdělávání a života spjatého s přírodou.

V únoru 2018 překročil Facebookový profil hranici 5000 fanoušků a začaly mi chodit nabídky na spolupráci s nejrůznějšími firmami. Ráda bych vyhověla a zmínila vás všechny v některém z příspěvků, ale už z principu hlavní myšlenky blogu, totiž že "děti se dokáží zabavit i bez drahých, plastových a hlučných hraček", si myslím, že moji čtenáři nejsou vaše cílovka...



 
Blog vznikl jako nekomerční projekt a nikdy neměl ambici komerčním se stát. Ke spolupráci proto nenabízím svůj virtuální prostor, ale samu sebe. 

1) NABÍZÍM
  •  vytvořím obsah pro váš web a sociální sítě ve stylu, který znáte z "Hrajeme si jinak" - texty, fotky, videa - rádi s dětmi vyzkoušíme váš produkt/vaši službu a napíšeme recenzi, nebo natočíme video, které budete moci použít pro vlastní propagaci
  •  uspořádám workshop pro dospělé nebo kreativní dílnu pro děti - potřebujete program na akci pro rodiče s dětmi? Uspořádám tematickou kreativní dílnu. 
Cena se odvíjí od konkrétních požadavků a jejich časové náročnosti. Napište mi a domluvíme se na konkrétních podmínkách.

Pro čtenáře je tenhle krok také zárukou toho, že produkty, které se na blogu objeví, nejsou placená reklama, ale že je opravdu používáme, máme rádi a dáme za ně ruku do ohně.



2) HLEDÁM
  • Na dlouhodobou spolupráci hledám firmy, které se zabývají prodejem výtvarných potřeb a jiného kreativního materiálu.
  • Hledám sponzory na podporu mých dalších projektů - živé besedy s různými tématy pod souhrným názvem "Mateřství jako cesta k sobě" a chystané videorozhovory "Ze žlutého křesla". 
Oplátkou nabízím bannery na blogu a při živých akcích.
Pokud máte nápad na spolupráci, budu ráda, když se mi ozvete. 

 

KDO JSEM:

Mgr. Michaela Záleská
IČO: 76620026

Maminka tří dětí (2010, 2014, 2017), vystudovaná bohemistka s touhou pracovat s malými dětmi. Starám se o rodinu, píšu blog a ve volných chvílích dělám korektury a učím češtinu pro cizince (aktuálně jsem na mateřské dovolené). 

KONTAKT:

email: hrajemesijinak@seznam.cz
www.hrajemesijinak.cz
FB: Hrajeme si jinak
Instagram: Hrajeme_si_jinak


Těším se na každou novou zkušenost

Míša


Jsem holka z města, letos mi bude pětatřicet. 20 let jsem žila s rodiči v paneláku, 3 roky na kolejích a pak 11 let v pronajatém domku s malou předzahrádkou. Z toho 6 let s dětmi. V dubnu to bude rok, co jsme museli domeček opustit a nastěhovali se do bytu...

Spousta věcí se tím zjednodušila - děti si hrají u sebe v pokojíčku, kde mají i všechny své věci (dřív byl pokojíček v patře, kde nechtěly být beze mě), máme velikou kuchyň s jídelním stolem (dřív byl jídelní stůl v obýváku, protože do kuchyně se nevešel) a celkově je běžný život v bytě na jedné ploše jednodušší (dřív jsme měli schodiště, dole kuchyň a obývák, nahoře pokojíček a ložnici) - nemusím řešit děti na schodech, jsou teď spokojení ve svém, protože mě mají neustále na doslech a hlavně nemusím stokrát za den běhat nahoru a dolu s oblečením, hračkami a dětmi v náručí.


Tak proč mi domeček tolik chybí???

Protože je jaro.

A protože ho tady necítím.

Tuším ho za okny, ale nežiju ho.

Už koncem zimy, kterou jsme strávili nejvíc nemocní za posledních pár let (že by i to souviselo s teplým bytem...?), jsem začala mít pocit, že něco není v pořádku. Že mi něco chybí. Ale ještě jsem nevěděla co. Pak jsem si začala stýskat, že jsme letos poprvé nedělali ledové stavebnice z mrazáku, že jsme nekrmili ptáčky, že jsme nestavěli sněhuláky z těch pár poprašků, co v Praze bývají... Nejdřív jsem měla pocit, že je to kvůli miminku. Že to kvůli němu se nám špatně chodí ven... Protože ve třetím patře bez výtahu je to prostě komplikovanější - všechny (včetně sebe) nabalit zhruba ve stejnou dobu, aby nikdo neřval horkem nebo zimou, pak snosit miminko a další vybavení dolů do kočárku, případně připnout miminko do nosítka a ověšená a zpocená se vypotácet na čerstvý vzduch...


To jsem dřív neznala! V domečku jsme se oblíkli postupně, kdo byl hotový, mohl už čekat a hrát si na dvorku, miminka tam spala v kočárku i po návratu domů, nemusela jsem je budit, nebo naopak kroužit se zmrzlými dětmi kolem domu, protože "miminko právě usnulo".


Ale až teď s jarem mi došlo, co mi chybí nejvíc. Příroda se probouzí a já s ní. Ale v bytě je pořád stejně - nic se nezměnilo... Kam tu energii dám? A kdo mi ji bude dobíjet? Zamést dvorek, ostříhat stromky, zasadit kytičky a pozdravit je každé ráno, potěšit se s nimi, zalívat je, pozorovat stromy, jak den za dnem rozbalují svěží život, radost ze sluníčka i z deště... Chybí mi ta možnost - pro mě i pro děti - vyběhnout na deset minut ven. Nakreslit panáka a protáhnout se. Zhoupnout se a vylézt na strom. Vypít si kafe na lavičce...


Cítím, jako nikdy před tím, jak je mi byt těsný. Asi to tak bylo i dřív, ale letos poprvé to umím jasně pojmenovat. Naučila jsem se žít v souladu s přírodou a v jejím tempu. Naučila jsem se žít venku a teď je mi uvnitř úzko. Uvnitř v duši. Moje duše potřebuje dýchat. Potřebuje si nasadit šálu a jen v pantoflích vyjít ven. Cítit chladný vzduch po ránu a zahřát se v něm. Dotknout se neposedných šlahounů psího vína, zamést bílé kamínky, co roztahaly děti, prohlédnout kytičky, kde mají nově napučeno do květu...


Chybí mi ten kousek přírody, který by byl můj. Který by byl nadosah. O který bych mohla pečovat. Řeknete - choď do parku, nebo zasaď si kytičku za okno... To není to samé. Chybí mi růže Malého prince...

Tak snad se k ní brzy vrátíme...

Míša


Náš prvňáček miluje přírodu. Pozoruje, poslouchá, orientuje se, zná a pozná. Když jsem poprvé viděla plakát na Planetu Česko, tak jsem věděla, že to musíme vidět! A díky projektu Jdeteven.cz, který moc ráda podporuju, jsme se včera dostali rovnou na předpremiéru a můžu vám hned za tepla napsat, že to bylo prostě boží!  Stejně jako příroda, která čeká i za vašimi dveřmi.


Pokud čekáte dokument o tom, jak vypadá kulíšek nejmenší, kolik měří, kde žije a čím se živí, jak dlouho spí a kolik má mláďat, tak to vás zklamu. Tohle ve filmu neuvidíte. Místo toho uvidíte, jak uloví myš. A pak ještě ve zpomaleném záběru. A jak si ji šikovně odnese do dutiny ve stromě. A jak potom vyhází chlupy, co z ní zbydou...


 Celý film je seskládaný z kouzelných záběrů ze života našich vzácných zvířat - jednou je to kulíšek, potom syslové, zubři ve volné přírodě, tesařící, modrásci, vlaštovky - všichni tu žijí své mikropříběhy společně s námi, na Planetě Česko. Všichni ti malí i velcí živočichové se postupem času naučili přizpůsobit překážkám, které jim my lidé klademe, a dokázali přežít. I když jsou někteří třeba celosvětově chránění. Jaké nástrahy musí překonávat? A čím jim naopak my lidé třeba nevědomky pomáháme? Asi mi nebude věřit, když vám řeknu, že třeba tanky a čtyřkolkami... Ale běžte se podívat do kina a uvidíte.


 Jestli jste někdy zkoušeli vyfotit třeba sýkorku na krmítku, asi víte, že to není jen tak. Při sledování filmu jsem byla fascinovaná dvěma věcmi - jak moudrá je příroda, která nás obklopuje, a jak to ten chlap krucinál natočil??? Jak dlouho tam asi čekal? A jak věděl, kam ten datlík poletí? Jak je možný, že je jim tak blízko? Chudák v tom dešti... Sami autoři říkají, že najezdili desítky tisíc kilometrů a kolik hodin strávili na stanovištích při čekání na TEN SPRÁVNÝ záběr, to se už nedozvíme. Rozhovor s režisérem filmu Mariánem Polákem a spoustu dalších zajímavostí si můžete přečíst třeba ZDE.

Distribuční společnost Aerofilms připravila k dokumentu také podklady pro učitele a rodiče, kde najdete spoustu informací nejen o samotném filmu, ale také kompletní seznam živočichů, kteří ve filmu hrají, abyste je mohli i zpětně dohledat, dále pak otázky k zamyšlení před filmem i po filmu, úkoly, návody, pracovní listy, tipy na hry do přírody a mnoho dalšího. Ke stažení zde:




Film podporuje také projekt Učíme se venku a na jeho stránkách najdete další zábavné aktivity:



A pro koho je film určen?
  • pro děti, které vydrží v kině 81 minut. 
  • pro děti, které baví příroda
  • pro děti, které se chtějí ulít ze školy
  • pro děti, které baví tanky
  • pro děti, které bydlí na vesnici
  • pro děti, které nikdy neviděly černého čápa
  • pro děti, které budou jednou dospělými
  • pro rodiče všech těchto dětí
  • pro učitele
  • pro dospěláky, kteří bloudí
  • pro dospěláky, kteří chtějí lepší svět
  • pro dospěláky, kterým to takhle vyhovuje
  • pro dospěláky, kteří se rádi dívají
  • i pro ty, co rádi poslouchají
  • pro lidi, kteří nevěří
  • pro lidi, kteří čekají
  • pro politiky, lékaře, naštvané úředníky a řidiče MHD
  • pro ty z vás, kdo jste na cestě
  • i pro ty, kteří remcají, že to nejde...
...protože v přírodě je moudrost. A ta moudrost je všude kolem nás. Stačí ji jen pozorovat a naslouchat jí.

Míša