Dopisy pro Ježíška jsou českou tradicí dlouhá léta. Poslední dobou se spolu s různými výchovnými směry a proudy objevují názory, že dětem se lhát nemá a to ani v případě Ježíška. Ale copak někdo z nás ví, že Ježíšek je lež? 

 

U nás doma je Ježíšek především hra. A všichni (podle věku a míry zapojení) jsme s tím srozumění. Dětem odmalinka vyprávíme příběh o Ježíškovi, který se narodil v Betlémě. Nejsme křesťané, ale tenhle příběh je pro nás jako pohádka na adventní čas... Podle mě je totiž Ježíšek v každém z nás. Tomu věřím. Každý může pomáhat a obdarovávat druhé. Ježíšek je ve své zdrobnělé české verzi stvoření milé, něžné a křehké... Stvoření, o které je potřeba pečovat a pomáhat mu. A tak to děláme u nás doma. Každý může vyrobit nebo sehnat dáreček pro druhé a na Štědrý den ho dát pod stromeček. A pak se kouzlem objeví ještě další... Ty magické a tajemné, které dělají Vánoce napínavými. Nikdy bych děti nechtěla ochudit o tuhle hru a o to tajemství... Nelžu jim. Říkám, že Ježíšek může být kdokoliv - že je možná i v nás a že mu můžeme pomáhat, když chceme a když máme někoho druhého rádi a chceme ho potěšit. Když se pak ptají, kdo přinesl dárečky, s čistým svědomím říkám, že Ježíšek a těší mě jejich radost. Starší už vědí, kdo tím Ježíškem je... Po rozbalení všech dárečků každý každého obejmeme se slovy "Děkuju, Ježíšku".



Letošní Vánoce jsou ale přesto v něčem jiné... Poprvé jsme i my dospělí přistoupili na hru dopisů a přání. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je psát té tajemné a magické bytosti, která umí plnit (nejen) dětská přání. Nejtěžší bylo sednout si a začít. Všichni víme, že materiální věci vlastně nepotřebujeme a když jo, tak si je umíme obstarat i sami... Tak co si přát? Milý Ježíšku, přines mi další knížku...? Kdo ten Ježíšek vlastně je...? Píšeme opravdu někomu nadpřirozenému? Píšeme do nebe bytosti, která všechno ví? Aco když píšeme sami sobě...? 

foto ze křtu: Kateřina Ševčíková
 

Srovnat si myšlenky, dát slova na papír, vyslovit je. Vyslovená přání se najednou stávají skutečností, pojmenované strachy přestávají nahánět tolik hrůzy... Funguje to ale jen ve chvíli, kdy je dopis psaný upřímně, s pokorou a láskou. Zkuste to. Je to nesmírně očišťující a úlevné. (Vlastně jsem pochopila, proč si někteří s nás píší deníky vděčnosti...) O tomhle všem jsme mluvily před rokem s Maruškou Doležalovou. Herečkou a před Vánoci vyčerpanou maminkou malinkých dětí. Chtěly jsme se navzájem ujistit, že v tom nejsme samy. Že Vánoce a dlouhá zima v sobě nenesou jen stres unavených matek. A tak jsme to udělaly!

Ukázka z úvodu knížy Dopisy Ježíškovi

Požádaly jsme slavné lidi, herečky a herce, zpěvačky, spisovatelky a spisovatele, influencerky, jestli by si s námi nechtěli zahrát hru na Ježíška. Přesvědčily jsme je, že je to snadné, že stačí napsat dopis. Ty dopisy jsme pak sebraly a díky nakladatelství Portál se povedlo je vydat v krásné vánoční knížce, která pohladí po duši. Přesně tak, jak jsme si to s Maruškou vysnily... I o tom se můžete dočíst v naší předmluvě. Hra na Ježíška v podobě 100,- Kč na charitu z každé prodané knížky se v té záplavě krásných textu postupně vytratila. Dárkem je totiž ta kniha sama o sobě. Pro nás. Pro vás. Pro každého, kdo ji bude číst a bude chtít vidět, že otevřít srdce je těžké, ale krásné. 

 


Do knížky přispěli samí úžasní lidé! Jejich mnohdy velmi osobní dopisy vás pobaví i dojmou, rozesmějí i rozpláčou. Poznáte je všechny? Jsou důkazem toho, že Ježíškovi opravdu může napsat každý! Muž, žena, maminka i babička, Čech, Slovák, Polák a nebo třeba i vážený židovský spisovatel. ❤ Čí dopis by vás nejvíc zajímal?

A co vy sami, zkusíte to? A pokud raději čtete, než píšete, pořiďte si tuhle krásnou knížku plnou dopisů, které vám zvednou náladu. Kupte ji sobě, nebo někomu pod stromeček a udělejte dvojitou radost. Přispějete totiž zároveň na sbírku Pomozte dětem.

Povězte o tom všem svým známým a označujte nás prosím na sítích. Knížka má své profily na Facebooku i Instagramu jako Dopisy Ježíškovi, sledujte nás a neuteče vám žádná ukázka, žádný vzkaz.

Jak to máte u vás doma? Píšou děti dopisy Ježíškovi? Věří ještě na kouzla, nebo je to pro vás všechno jedna velká lež...? Napište mi do komentáře.

Krásné Vánoce

 

Míša



 Ve čtvrtek večer postihlo několik jihomoravských obcí tornádo. V Česku je to jev výjimečný a nečekaný. Proto také spousta lidí nevědla, jak se zachovat. Vítr o síle kolem 300 km/h bral s sebou všechno, mnoha lidem sebral střechy nebo celé domy, lámal stromy a odnášel auta. Hned po té, co se vítr uklidnil, se ale zvedla nová smršť. Tentokrát pozitivní! Lidé začali posílat peníze na sbírkové účty, shánějí materiální pomoc a jezdí pomáhat přímo na zasažená místa.

 

Tornádo neničilo jen osobní životy, ale i ty profesní. A protože se většinu dospělého života pohybuji kolem tématu výchovy, vzdělávání a péče o děti, začala jsem pátrat, jak se situace dotkla dětských institucí - škol, školek, klubů, mateřských center... Asi nejhůř byl zasažen Lesní klubík Liščata v Hodoníně. Na svém facebookovém účtě napsali:

Všechno je pryč . Naše chatka, celé skautské městečko. Milovali jsme to tam.
Bylo to úžasné místo naplněné klidem, dětským smíchem, hrami, tvořením, zpěvem i učením. Potkali jsme tam spoustu skvělých lidí, jak velkých, tak těch malých .

Po telefonu jsem se spojila s paní Lucií Nádeníčkovou, abych zjistila, jak bude klub fungovat dál a jakou konkrétní pomoc by právě teď uvítali. Když vzpomínala na místo, které tornádo poničilo, v jejím hlase bylo znát silné pohnutí a smutek...

 

Na vašem facebookovém profilu psala k fotkám po tornádu jedna maminka, že si na to místo chodila hrát už jako malá holka a že jí to velice zasáhlo. Mohla byste prosím popsat historii místa, kde váš klubík působil?

 Je to...  Vlastně bylo to moc krásné místo. I když je to v Hodoníně, tak tam vstupujete, teda vstupovala jste do úplně jiného světa. Byly tam krásné vzrostlé stromy, borovice, duby... Opravdu nádherné, klidné místo. (Odmlčuje se...) Původně to začalo jako skautské městečko, vystavěli si tam chatky. Spousta dětí tam trávila dětství. My jako Lesní klub Liščátka jsme tam byli 3 roky.

 

Jak funguje váš klub, jak staré děti ho navštěvují?

Primárně fungujeme podobně jako lesní školky - momentálně to byly 3 dny v týdnu pro děti od 3 do 6 let a přes léto jsme pořádali příměstské tábory. Ale kromě toho děláme i pravidelné akce pro děti s rodiči, třeba úterní "mamadays", kdy se dospělí plnohodnotně zapojují do našeho programu. Dělali jsme i různé kroužky pro děti, laboratoře, měli jsme třeba včely... 

 

Jak moc bylo místo, kde klub sídlil, tornádem postižené? Zachránili jste něco?

Tam opravdu bohužel nezbylo nic. To je definitivní. Jak jsem to psala v příspěvku na stránkách, chatka byla rozletěná na kusy, nové hřiště s domečkem pryč... Vybavení taky, máme pár stolků a židliček. Během pátku jsme s pár dobrovolníky odnesli, co jsme našli, ale tam opravdu nebylo co zachraňovat. Likvidaci popadaných stromů zajistí město a my tím pádem teď nemáme žádné zázemí.


 

Podařilo se vám pro klubík zajistit takhle narychlo nějaké náhradní místo?

Co se týče školky, tak nás tenhle týden čeká už jen rozloučení - vezmeme děti na farmu ke Tvarožné Lhotě a program se uskuteční tam. Od čtvrtka nám ale začínají příměstské tábory. Intenzivně sháníme náhradní prostory, máme několik nabídek a možností, během pondělka se definitivně rozhodneme a vybereme tu nejlepší. Takže tábory už proběhnou jinde. 

 

Nové místo tedy budete mít, jaká další pomoc by se vám teď hodila?

Mně napsalo strašně moc lidí a díkybohu za to, já všem opravdu moc a moc děkuju! Takže všechno, co mě napadlo, že bude potřeba teď na tábory, to máme přislíbené - hry, papíry, výtvarné potřeby, deky, hračky, nádobí... Cokoliv, co bude případně navíc, tak to budeme posouvat dál do těch postižených oblastí, aby to opravdu pomohlo a bylo užitečné. 

Kromě toho bychom teď nejvíc uvítali finanční pomoc, protože my jsme se rozhodli, že když tolik lidí pomohlo nám, tak my chceme také pomoci a nabídneme rodinám z postižených oblastí místo na našich táborech. Z vybraných peněz bychom třeba mohli zajistit autobus, abychom mohli svážet děti z okolních obcí. A pokud by byl zájem, tak i mezi tábory, o víkendech, bychom chtěli pořádat nějaké programy pro děti ze zasažených vesnic, aby si mohly užít nějaké hezké chvilky mimo tu šílenou realitu.

 

Jak z vaší zkušenosti vnímají celou situaci děti?

Třeba moje tříletá dcera to doteď nemůže pochopit, co se to stalo a proč to ten vítr udělal? Byla se mnou na místě a vůbec tomu nerozumí. Chtěla by jít do školky a nemůže. Rodiče ostatních dětí mi psali, že děti plakaly, když viděly fotky. Že už nemají školku. Samozřejmě že i děti to zasáhlo a vnímají to po svém, v rámci svého věku a taky je to trápí...

Ale to bude dobrý, to se všechno spraví, hlavně že jsme zdraví! Já jsem opravdu velice vděčná za tu velikou podporu, které sem přichází z celé země. Je strašný, že tu bylo tornádo, ale lidi to paradoxně semklo. Mně chodí krásné zprávy, ta podpora je úžasná! Můžeme být rádi, že tu lidskost a dobrotu v sobě ještě pořád máme!

 

Věřím tomu! Děkuju za rozhovor a přeju vám, ať se můžou Liščata zase scházet na krásném novém místě!

 

Pokud byste chtěli poslat finanční dar přímo Lesnímu klubu Liščata, můžete na jejich účet:

-------------   2301529249/2010   -------------


Na našem e-shopu www.bonkido.cz najdete do konce června puzzle a magnetky s akční cenou 100,- Kč a všchny peníze, které u nás utratíte, pošlu také Liščatům.

 

Na internetu je teď spousta sbírek - velkých i menších, kde můžete pomoct. Já jsem si vybrala Lesní klub, protože je mi to blízké. Sama jsem několik let pracovala v Mateřském centru a to je jako váš druhý domov, o který pečujete. Proto já pošlu peníze jim. A vy můžete se mnou.

 

Veliké díky všem a za vaši pomoc!


Míša

 

PS: Právě se ke mně donesly zprávy o Ekocentru Dúbrava - krásné místo, kterému se tornádo také nevyhlo. Prý se podařilo zajistit do bezpečného stavu a můžou se postarat o vaše děti. Sami také pomáhají, kde můžou. A kdybyste chtěli pomoct vy - potřebovali by lavičky a nové ohrady pro kozy. Aktuality najdete ZDE na jejich Facebooku.



Zase po roce je tu advent. Čas, kdy se děti těší na Ježíška a rodiče se rok od roku víc předhánějí, jak tohle čekání vylepšit. Když jsem byla malá, každý den jsme si otevřeli okýnko s čokoládkou a čekali, až bude obrázek prázdný... Dneska se kalendáře plní legem, drahými hračkami, nebo marvelovskými hrdiny. A já se ptám - kde je duch Vánoc...

 

 

 Chci, ať je náš advent tradicí

Čím jsem starší, tím víc vnímám důležitost tradice pro náš život. Nemusíte se mnou souhlasit, ale zkuste si vzpomenout sami na svoje dětství - na co si nejvíc pamatujete? Není náhoda, že většina našich vzpomínek začíná slovíčkem VŽDYCKY! Protože, když je něco vždycky stává se z toho tradice... Babička mi vždycky... Když jsme jeli autem, tak jsme vždycky... Ná Vánoce jsme vždycky... Aby se nám události uložily do dlouhodobé paměti, je potřeba, aby měly buď silný emocionální náboj, nebo aby se pravidelně opakovaly. Proto máme palačinkové pátky, proto v autě posloucháme pořád dokola jednu písničku "na pecky", proto máme své speciální chvilky (ať už při vaření, pečení, malování, usínání...). Protože to je to, co si děti budou jednou pamatovat. Proto i o adventu se u nás dost věcí děje pravidelně a opakovaně rok, co rok. 


Chci, ať jsme o adventu spolu

Čas je úplně to nejvíc, co tady na světě máme! Nic není víc, žádný materiální dárek nemůže nahradit společnou chvíli. Přestože je letošní rok zvláštní a všichni jsme 24 hodin denně v jednom prostoru, není to společný čas. V jednom bytě se naráz odehrává 5 různých životů. Chci, aby advent byl časem, kdy se naše životy potkají, kdy budeme čas trávit spolu nad věcmi, které nás baví a těší. Péct cukroví, hrát hry, malovat dekorace a dárky pro blízké, zkoušet zas a znovu pouštět lodičky z ořechů, koukat na pohádky a zpívat písničky. I adventní kalendář je u nás tradičně společný! Nedělám tři verze pro tři děti, ale snažím se postavit ho tak, aby společně dával smysl (o konkrétní podobě se dočtete za chvíli). 


Chci, ať je náš advent duchovní

Nejme věřící, ale chci, aby děti znaly příběhy, které 2 000 let formují naši kulturu. Stejně jako chci, aby znaly třeba Karla IV., Bílou horu, Májovce nebo historii 2. sv. války. A kdy jindy je lepší příležitost číst a vyprávět základní biblické příběhy, než o Vánocích? (Jo, ještě o Velikonocích ;) ) Líbí se mi (a to jsme zase na vlně prvního bodu), nechat se vést ročním cyklem, přírodou a dějinami. A není potřeba mluvit jen o křesťanské tradici - se staršími dětmi je fajn podívat se i za hranice naší vlasti, za hranice Evropy, nebo za hranice současného západního světa obecně - ať už geograficky, nebo časově.  


A proto...

Náš advent už několikátý rok provází klasický adventní příběh o Marii a Josefovi, kteří se vydali na nelehkou cestu za narozením syna. Přepsala jsem ho do jednoduché verze skoro pohádky tak, aby mu porozuměly i malé děti. Můžete si ho přečíst na obrázku tady pod textem. Vloni jsem tenhle text rozdělila na 24 částí a ke každé části přidala úkol pro představu nebo pochopení toho, co se v příběhu děje. Na děti tak každý den čekala v obálce jedna magnetka z našeho adventního Betlému a část příběhu s úkolem, který plnily společně. (Letos ho nabídnu i vám všem, kdo jste si magnetky zakoupili, nebo ještě zakoupíte, mějte se mnou trpělivost, prosím, do konce listopadu to bude!)

 

K tomu měli každý perníček s číslem, jako je v klasickém kalendáři, aby mohli sledovat, jak se blíží den D. Perníčky jsem vloni zavěsila do věnce nad jídelní stůl. A letos to budeme mít stejně, protože zelený věnec byl krásnou dekorací i po odstřihání všech perníčků. 

 

 

Tipy, čím naplnit kalendář

V duchu našeho manifestu jsem vybrala několik variant, čím kalendář naplnit, o které se s vámi ráda podělím. Samozřejmě můžete vymyslet a namalovat svoje úkoly, přesně na míru vaší rodině a bude to úplně super! Jestli se na to necítíte, můžete náplň koupit a pomoct tak podnikajícím maminkám, v téhle nelehké době... ;)

1) Naše adventní magnetky

Proč? Zobrazují tradiční adventní příběh, nad kterým si můžete s dětmi povídat. Ne každá rodina má navíc prostor pro klasický betlém - tenhle se vejde i do nejmenšího bytu, protože ho přilepíte na ledničku.

2) Adventní bojovka od Báry

Proč? Protože se nese v duchu vánočních tradic, je zábavná pro celou rodinu a strávíte při ní hezký společný čas. Letos se chystá i novinka a určitě bude dobrá!

3) Adventní puzzle 

Proč? Protože si můžete vybrat už z několika variant a každému dítku tak dát do pytlíčku vlastní obrázek. My je skládáme každý rok, i když ne jako adventní kalendář.

4) Adventní karty s rébusem

Proč? Protože máte možnost dozvědět se víc o tom, jak se Vánoce slaví v jiných zemích, u našich sousedů, nebo jinde po Evropě.

 

A ještě poslední tip je na knížky, protože bez knížek by byl život smutný. :) V obou těchto knížkách najdete 24 vánočních kapitol - Vánoce pro kočku jsou seriózními pohádkami o době, kdy andělé a svatí chodili po světě, a doporučuju je pro společné čtení. Zato Matyáše Kotrbu zvládnou školní děti samy a dost se u něj pobaví, protože tam najdou spoustu střelených nápadů na netradiční plnění adventních úkolů. ;)


 

Tak a takový bude náš advent. Tradiční, ano, zase stejný, ale přitom jiný, protože my všichni jsme se za ten rok změnili, někteří vyrostli, zmoudřeli, jiní zestárli a možná taky zmoudřeli, a přesně tak to má být. Ono to totiž ani jinak než to je, být nemůže. ;) A to platí i pro vás.

Tak ať je váš advent takový, jaký bude. Užijte si ho!

Míša



Moji milí čtenáři, mám pro vás velkou novinku. Ráda bych vám přestavila naši úplně první oficiální dlouhodobou spolupráci! :) Blog píšu už asi pět let a různé nabídky jsem dostávala průběžně. Ale zatím to nikdy nebylo od značky, se kterou bych chtěla blog trvale propojit a která sama ve své podstatě naplňuje naše "Hrajeme si jinak". Tohle motto totiž v sobě nese pro mě důležitý a neoddělitelný vzdělávací přesah a přesto, že nejsem pedagog malých dětí, snažím se tenhle přesah ve všech našich aktivitách vidět a podporovat. Baví mě děti pozorovat a nabízet jim hry a hračky, které je posouvají v jejich zatím malých světech na cestě k samostatnému životu.

A tak když mě oslovilo nakladatelství Mutabene, nemusela jsem se dlouho rozmýšlet. A to hlavně z jednoho jediného důvodu - jejich produkty známe, máme je doma a s radostí se k nim už několik let vracíme! A druhým důvodem byla paní Renata Vosen. Úžasná bytost, která spolu s manželem destičky Logico přivezla do Čech už před 20 lety, a ve vlastním nakladatelství Mutabene společně vydávají českou verzi této vzdělávací pomůcky.

 

 


A protože se jedná primárně o vzdělávací pomůcku, tak ji nabízeli především do škol a školek, odkud se pak díky zájmu dětí rozšířila i do domácností a dalších zařízení, jako jsou třeba logopedické kliniky. U nás už několik let úspěšně plní funkci papírových kvízů, křížovek a bludišť. Práce s tabulkou je pro děti zábavná a systém barevných puntíků je originální a naplno zaměstná jejich mozečky! Jsem ráda, že jsou tabulky čistě mechanické, nepotřebujete nic nabíjet, nesvítí jim displej do očí a tabulku můžete snadno vzít s sebou i na cesty. 

Jak tabulky fungují?

Základem jsou plastové tabulky s barevnými posuvnými knoflíky. Pro nejmladší děti (už od tří let) je určena modrá tabulka Logico Primo se šesti barvami a pro předškolní a školní děti (ca od pěti let) tabulka Logico Piccolo s deseti barevnými knoflíky. A k těmto základním tabulkám dokupujete podle zájmů a potřeb vašeho dítěte sady tematických karet. Za 20 let existence české verze už jich v nakladatelství Mutabene vyšla pěkná řádka, takže si určitě vyberete.

 

 

A princip hry je velmi jednoduchý a to je na tom to krásné. Knoflíčky jsou zaparkované v tabulce dole, kde každý má své místo, takže nijak nerachtají ani neutíkají. Do tabulky vložíte vybranou kartu, se kterou chcete hrát a necháte se vést... U každé karty je vždy položena základní otázka, např. "Ze které látky bylo ušito které tričko?" Jak je vidět na obrázku, každé tričko je jiné a každé visí na barevném puntíku. Děti mají za úkol přiřadit stejný barevný knoflík, jako je u trička, k látce po pravé straně tabulky. Takže když triko se širokými vodorovnými pruhy visí na červeném puntíčku, děti musí přivézt červený posuvný knoflík k látce se širokými pruhy, která je vpravo úplně nahoře. 


 

A když takhle postupně spárují všechna trička se správnou látkou, přijde to, s čím by mělo umět pracovat každé dítko a co je velmi náročné pro nejednoho dospělého! A to práce s chybou :) Děti mají často tendenci při řešení úkolů ptát se dospělých, jestli to mají dobře. Je to logické, protože jsou tak pořád vychovávány... Tak tady je trénink i pro dospěláky! Nechte je vyluštit tabulku samotné, protože pak mají možnost zažít to kouzlo a uspokojení, nebo prozření a pochopení, když kartičku otočí a tam se jim zobrazí správné odpovědi. Samy si tak můžou zkontrolovat, jestli mají všechno správně, nebo kde udělaly chybu. Samy (nebo spolu s vámi) ji mohou propátrat a pochopit proč chybovaly, nebo si svůj postup obhájit.  



Ještě lépe to vysvětlují samotní autoři na svých stránkách:



V jedné sadě je 16 kartiček, které procvičují danou problematiku od jednoduchých úkolů pro tříleté děti, až po obtížnější, které mohou trénovat i mladší školáci. Všechny kartičky najdete na stránce www.mutabene.cz a postupně vám je budu i já představovat na našem Facebooku a Instagramu.

Líbí se mi, že destičky a kartičky je možné využít nejen samotné, ale i jako podpůrnou hru pro další vzdělávání a hraní s dětmi. Ať už je to trénink logopedie, základní matematika, čtení nebo třeba barvy s prcky - destičky se dají propojit s dalšími materiály, které už máte doma a volně mezi nimi přecházet a trénovat třeba jen jednu konkrétní věc. Dají se používat v kombinaci s knížkami nebo figurkami, se stavebnicemi, zkrátka jako další doplněk při poznávání velkého světa malýma očima.

 


Na tuhle spolupráci se moc těším! Pro vás to znamená, že vám budu pravidelně představovat nové sady kartiček a ukazovat, jak je můžete použít jako doplněk pro další vzdělávání vašich dětí. Ať už jste paní učitelky, nebo maminky, myslím, že tyhle tipy se vám budou líbit. ;) Tak sledujte náš Facebook a Instagram, kde vám v týdnu představím první sadu kartiček a myslím, že byste si na Instagramu mohli odhlasovat, která to bude.

Vaše Míša

 



Ana, ano, škola je velká věc. Někteří rodiče se dojímají a bojí, jiní se těší, až budou děcka konečně na pár hodin z domu. U nás nastupuje prostřední holčička, citlivá duše a bude znát jen jednoho kamaráda ze školky. Ale jde do školy, kam chodí i velkej brácha a škola je to malá, paní učitelka hodná, tak věřím, že to všichni zvládneme.

Tenhle článek bude ale čistě o praktických věcech - takový náš nákupní seznam - co jsme dostali jsme ve škole a možná něco navíc z naší zkušenosti ;)


1) Aktovka 

Aktovku jsme kupovali už v červnu. Vybírejte pro prvňáky co nejlehčí (ty mají kolem 900 g) s pevnými zády a kvalitními, nastavitelnými ramenními popruhy. My jsme nakonec vybrali u Bagmaster, ale syn má Topgal, ještě nám byla doporučována značka Ergobag. Pro kluka vyberete myslím celkem snadno, ale pro holčičky, co nemají rády růžovou a princezny moc hezkých motivů na výběr neměli... Nakonec jsme pořídili tyrkysového mandala-motýla, se spoustou kapes, tak uvidíme, jak bude praktická.

A mám pro vás jeden tip - pokud nechcete, nebo nemůžete investovat do nové aktovky moc peněz, zkuste bazary, kde najdete parádní kousky! Naše radnice na Praze 6 vybírá také každý rok použité aktovky a nabízí je zdarma dál (nejen) rodinám v nouzi. Tak se poptejte ve svém okolí, aktovka je ten největší výdaj, když nepočítám kroužky a jídelnu, ale je spousta možností, jak pořídit pěknou a nezruinovat se ;)

  • Co do aktovky: desky na sešity (my máme A4 i A5, záleží kolik sešitů a pracovních sešitů budou muset děti nosit domů), obaly na sešity (5x A5 - my máme navíc jeden barevný A5 na žákovskou knížku, aby byla snadno rozlišitelná, 1x A4, 1x A6 na notýsek), učebnice, sešity a pracovní sešity (u nás kupuje škola, my pak proplácíme výslednou částku)
  • svačinové boxy a lahve na pití (tady pořád ještě testujeme, vyzkoušeli jsme různé velikosti a systémy nakonec mi přišel nejlepší boxík z Kauflandu za pár korun a zdravou lahev už jsme taky opustili, teď má syn Camelbak. Zkoušejte, co vám bude vyhovovat. Zohledněte při výběru jaké svačiny a jak velké budete dětem dávat)

 

2) Penál 

Často můžete pořídit penál, aktovku a dokonce i desky na sešity ve stejném designu. Penál pro prvňáka se nám osvědčil jednopatrový rozkládací. Když má penál více pater, děti si nepamatují, ve kterém mají pastelky a ve kterém nůžky a než všechny zipy vyzkouší, může to trvat věčnost. :) Syn má od třetí třídy jen pouzdro, takovou hrabárnu, už to zvládá, ale pro prvňáčky taky nedoporučuju. Lepší když mají alespoň v penále systém a řád, můžou se pak lépe soustředit na zadanou práci.

  • Co do penálu (náš seznam ze školy): 3x měkká ořezaná tužka (tvrdost 1-2), měkká guma, pastelky (základní barvy, ideálně měkké, trojhranné a tlusté - dobře se drží a rychleji se s nimi vybarvuje), nůžky s kulatým hrotem (doporučuju vyzkoušet v obchodě, jestli opravdu stříhají, jsou ostré a nepovolují se, mně pro děti vyhovují také nůžky, které mají jedno úchopové oko větší pro lepší držení, pozor také na výběr nůžek pro leváky!), 1x tyčinkové lepidlo malinké (děti u nás v 1. třídě pořád něco lepí, takže lepidla byla velká spotřeba. Fajn jsou zabarvovací lepidla, kde dítě vidí, jakou plochu už natřelo - já kupuju malinký fialový Herkules). 
  • Pero - děti začínají psát perem až kolem Vánoc, takže času dost. Já jsem synovi v první třídě pořídila nejprve klasické bombičkové pero, ale postupně přešel, jako většina spolužáků na kuličkové a gumovací Pilot. Dcerka ještě pero nemá.

 

3) Kufřík na výtvarné potřeby

Ne v každé škole používají děti kufříky, někde máte možná kapsáře, nebo má paní učitelka nějaké společné místo na společný výtvarný materiál. My máme kufříky s touhle výbavou:

  • Pracovní zástěra (já dávám dětem staré velké dospělácké triko, zatím se to osvědčilo), igelit na lavici (koupíte ho v papírnictví, ale můžete stejně tak rozstřihnout velkou pevnou igelitu po straně a dole a získáte velký idelit), obyčejná černá fixa (používají namísto tuše), voskovky, vodovky (my mám letos speciální doporučení na Anilinky, ano mají krásné syté barvy, ale taky se hůř umývají a perou, pozor některé vodovky mají barvy tak světlé, že s nimi v podstatě nejde malovat), tempery (6 barev), paleta, 3x štětec (kulatý střední a tenký, velký plochý, já kupuju štětce ráda v Ikea, mají tam i hezké tempery v tubě - ty nejsou do školního kufříku moc praktické, ale doporučuju na doma), kelímek (klidně od margarinu, aby se jen tak nepřeklopil, dají se i koupit kelímky s víčkem, které se nevylijí), savý hadřík (třeba kus staré látkové plenky, nebo utěrky na nádobí), větší tuhé lepidlo v tyčince

 

4) Pytel na tělocvik

Osvědčil se nám pytel se stahovacím otvorem, z igelitek a tašek se dětem věci trousí a ztrácejí. Na tělocvik obyčejné tepláky/kraťasy, triko a boty s bílou podrážkou do tělocvičny, případně tenisky na ven.

5) Přezůvky 

Děti nosí, co jsem si všimla, ve škole pantofle nebo crocsy. Nedávejte dětem uzavřené bačkory, ve kterých noha celý den nevětrá.

6) Zámek na skříňku

U nás ve škole má každé dítě v šatně svoji skříňku, kterou si zamyká. Nemusí to tak být všude. My máme doporučeno mít pro prvňáčky zámek se třemi klíčky - jeden nosí na krku, jeden má u sebe paní učitelka a jeden je doma jako náhradní, kdyby se ten první ztratil. 

 

 

7) Další výdaje

Čip na obědy - u nás stojí samotný čip asi 130,- Kč, dítě ho pak má celou dobu školní docházky. Většinou ho děti nosí na krku na klíčence spolu s klíčkem od šatny. 

Papírové kapesníky do lavice - to mi přijde jako dobrý a praktický nápad, každé dítě má v lavice svoji krabičku s vytahovacími kapesníčky a používá ji dle potřeby, na smrkání, na kaňky, při svačině nebo výtvarce. Doporučuju v koupit v DM, mají tam jeden druh, který je nižší a hezky pasuje do lavice.

Štítky se jménem - doporučuju všechno prvňákům podepisovat, ať už fixou za krk jako za nás, nebo existují firmy, které vám natisknou hezké samolepicí štítky, které můžete použít na cokoliv. My používáme štítky od Happy Label už tři roky a pořád drží - výhoda je, že štítek nalepíte na cokoliv, na aktovku, penál, desky, boty, lahev na pití...  

Kouzelný všiváček - možná se teď smějete, ale jestli děti odněkud donesou vši, bude to s velikou pravděpodobností škola! A jediné, co na vši funguje, je vyčesávat, vyčesávat a vyčesávat. My máme všiváček ze stránky Bezvsi.cz a je hustý, má speciální zářezy na jednotlivých trnech, takže opravdu pročeše i jemné vlásky... Tak to jen pro pořádek 😀

A to je asi všechno! Není toho málo. Kornouty na první školní den nekupuju. Mobily do první třídy taky ne, syn dostal tenkrát k Vánocům své první hodinky. Telefon měl až od Vánoc třetí třídy.

Jestli vás napadá něco, co jsem zapomněla zmínit, napište mi, ráda seznam doplním.

Přeju vám všem (rodičům i dětem) vykročení pravou, ať jsou děti zvídavé, paní učitelky moderní a ať nám ty školy zas hned nezavřou...


Míša


Na začátku léta se splnil našim dětem dlouho odkládaný sen. Vyrazili jsme na prázdniny s karavanem. A i když naše cesta trvala jen čtyři dny, zážitků máme spousty! Jedním z nich bylo i natáčení a focení se Zuzkou Havlínovou a výsledek její práce (a naše xichtíky) můžete vidět i na stránkách www.prazdninyskaravanem.cz.

Ještě koncem školního roku, jsme si plánovali, co bychom chtěli zažít - každý přihodil něco a děti pak plakát doplnily kresbičkami. Teď už máme dobrou půlkou odškrtanou, ale karavan je rozhodně pořád na TOP příčce. Napíšu vám pár základních rad, pokud třeba taky přemýšlíte, že byste vyrazili na vaše poprvé. ;)


KDE KARAVAN PŮJČIT

Půjčení je rozhodně nejjednodušší způsob, jak si takové cestování vyzkoušet. Pokud nemáte v okolí známé, kteří karavan vlastní, nezbyde vám, než se obrátit na půjčovny, kterých je už dneska spousta. My jsme si půjčili karavan tady (KLIK). Je idální pro čtyřčlennou rodinu, veliký, prostorný a s celkem luxusním vybavením. Nás jelo pět, na spaní super, protože vzadu se dá rozložit prostorné letiště přes celou šířku auta. Na jízdu bylo trošku komplikované páté sedadlo do protisměru, které zbylo kvůli bezpečnostnímu pásu na mě, protože tam nešly přidělat dětské autosedačky. Jestli se vám ale nedělá pozpátku zle, tak jste v pohodě 😀


CENA

Až budete hledat a porovnávat, dejte si pozor na dvě věci:
1) Jak dlouho můžete karavan mít - někdo počítá víkend od pátku do neděle jako tři dny, někde můžete za cenu tří dní vrátit auto až v pondělí... Zkrátka ujistěte se, že víte, za co platíte, jestli dny, nebo i noci (které jsou v karavanu teprve tím prima zážitkem).
2) Porovnejte si velikost auta a jeho vybavení. Naše auto mělo všechno, na co jsme si pomysleli - od super pohodlných matrací, přes klimatizaci a satelit až po stolek se židličkami a venkovním grilem. Vybavenou kuchyňku a jídelní sady s protiskluzovou úpravu jsme taky velice ocenili.

Počítejte také s vratnou kaucí. Pokud míříte za hranice, je fajn si předem zjistit taky cenu paliva a podle toho naplánovat, kde budete tankovat, aby se vám cesta zbytečně neprodražila.


KAM JET A KDE NOCOVAT

Jet můžete všude tam, kam vás vaše toulavé boty a prst na mapě povede. Je potřeba hlídat si na silnicích povolenou výšku a šířku, abyste se nezasekli někde pod mostem, nebo v garážích v nákupáku... Počítejte s tím, že po okresních silnicích nepojedete moc rychle. Volte proto pro začátek i kratší přejezdy, zvlášť jestli máte menší děti. My jsme si udělali jen okruh kolem Máchova jezera a nakoukli do skal v Českém ráji. I za humny je to totiž krásné.
Nocovat můžete buď v kempu, nebo po domluvě na soukromém pozemku. Všechny pozemky v Čechách někomu patří a neměli byste nikde nocovat bez vědomí majitele. Tak pozor, aby vás uprostřed noci nečekalo nemilé překvapení. Můžete ale zaparkovat třeba u kamarádů za plotem, nebo si vybrat pěkné místo v aplikaci Bezkempu a zaplatit za noc drobný poplatek s jistotou, že vás nikdo nevyhodí. (pokud se chystáte mimo naši zemi, tak podobné služby nabízí aplikace park4night). Místa jsou to buď úplně opuštěná, většinou mají ohniště, kde si můžete opéct večeři, ale najdete i místa na nocování na louce vedle rodinného domu, kde vám paní domácí nabídne točené pivo a dětem trampolínu.


JAK SE S KARAVANEM CHOVAT

Jsme úplní začátečníci, ale i tak se chováme hlavně ohleduplně k přírodě. Nocovali jsme na domluvených místech a ráno po sobě pečlivě uklidili - hlavně odpadky jsme si vždycky odvezli s sebou. V obytném autě jsme měli dvě nazávislé nádrže na odpadní vodu - jednu ze sprchy a dřezu, která byla ekologická a může se vypouštět i do přírody. A pak z toalety, kam se přidává chemické rozpouštědlo a tuhle je potřeba vylívat do kanalizace, na benzínce nebo v kempu by měla tahle možnost být. Stejně tak je potřeba doplňovat čistou vodu, takže zastavit se občas v kempu je fajn.


JAK TO VYPADÁ UVNITŘ?

Nás bylo v autě pět. Lůžka jsou nad kabinou řidiče - tam spaly starší děti, lůžko jde zajistit ochrannou sítí, takže nehrozilo, že by spadly. A potom v zadní části auta je lůžko u každého okýnka a možnost přídavného roštu, který umí tyto dvě lůžka propojit na jedno velké letiště. Takže tam jsme se pohodlně vyspali ve třech. Ležíte na úrovni zadních okýnek, což je nádhera - pozorujete krajinu, zvířata, vidíte srnky a zajíce, jak se nerušeně pasou 💚


A když jeden den pršelo, děti se válely do 10.00 a koukaly na telku ze satelitu.


V zadní části jsou kromě postelí také skříňky, toaleta a sprcha. Fajn tip je mít věci zbalené v taškách a ne v kufrech - oblečení si přendáte do skříněk a prázdné kufry byste neměli kam dát, tašku jednoduše složíte a nezabírá žádné místo. To bylo nejzásadnější - udržet pořádek a vracet věci ihned na své místo.


CO BUDEME JÍST?

Cokoliv chcete. K dispozici je lednice s mrazákem a plynová bomba - my jsme měli tři plotýnky, což je celkem luxusní vaření. Ale zas komu by se chtělo místo courání po venku vařit. Takže my jsme měli jednou něco na ohýnku, jednou nové brambory na loupačku se solí a lučinou, jednou jsme vytáhli gril, jednou myslím těstoviny s červenou omáčkou, to jsem se rozšoupla. Někde jsme si něco koupili a vždycky jsme jedli venku u stolečku nebo na odpočívadel, nebo na zemi, ale venku, a to je prostě to nejlepší. Že všechno děláte venku. Ale na druhou stranu dvě noci byla strašná bouřka a to jsme byli moc rádi za střechu nad hlavou a že ráno nemusíme skládat v dešti mokrý stan... Takže asi tak. Karavan je pro mě zkrátka ideální kombinace hvězd nad hlavou a pohodlné postele 😀


Ještě pár fotek, protože jsou bájo. A krásné léto přeju, ať už s karavanem, pod stanem, v lese nebo ve městě, buďte spolu a hodně tancujte a zpívejte.




Díky www.prazdninyskaravanem.cz, že jsme si to mohli vyzkoušet. 💛

Míša


Prázdniny se rozjíždí a po čtyřech měsících doma s dětmi už mi pomalu dochází energie i nápady na další akce. Máte to podobně? Naštěstí léto je doba, kdy jsme většinu času venku. Odjedeme z Prahy a trávíme prázdniny na chalupě, nebo na cestách po naší krásné zemi. Ale i tak jsem nachystala pro naše děti (a pro celou rodinu) takovou malou "nakopávací hru", ve které si můžou vyzkoušet poznávat přírodu všemi smysly. A když už jsem dělala šifry pro naše děti, rozhodla jsem se nabídnout je i vám. Třeba se budou hodit.


Tajná abeceda

Základem hry je tajná abeceda, neboli písmenka začarovaná do zvířátek. Tuhle abecedu si můžete stáhnout přímo tady.

Pracovní listy

Zároveň jsem pro naše děti vytvořila 7 pracovních listů, kde si k daným tématům vyluští šifrovanou říkanku, která může ještě podpořit jejich fantazii.


 Po vyluštění tématu nebo říkanky doporučuji svolat rodinnou radu a společně si o tom popovídat. Klidně v autě nebo večer před spaním, protože víc hlav víc ví a taky víc vymyslí. Společné plánování a snění je super prostředek na utužení vztahů. ;)


Na každém listu je prostor pro vaše nápady a pak taky okýnko na zakreslení nebo zapsání toho, jak jste výzvu skutečně realizovali. Plány si pak můžete uschovat na později, je fajn mít je pohromadě. A abyste v tom nebyli tak úplně sami, v souboru je i jedna stránka úplně plná tipů od nás, jak můžete výzvy plnit.


Splněnou výzvu si můžou děti orazítkovat nebo označit třeba smajlíkem podle toho, jak se jim líbila, nebo jak se vám podařilo ji naplnit. Prostor pro razítko je v pravém horním rohu stránky.
Na táboře nebo ve skupince více dětí můžete připravené kolečko použít třeba pro vaše kontrolní razítko a za několik splněných výzev vyhlásit drobnou odměnu.


 Kromě sedmi pracovních listů jsou součástí souboru i dva archy začarovaných písmenek, takže si je děti mohou samy stříhat a lepit z nich tajná slova. Nebo je můžete použít pro váš vlastní osobní vzkaz - co takhle zašifrovat dětem cíl výletu, který vás čeká?


 Soubor nabízím ke stažení ZDARMA na našem e-shopu www.bonkido.cz. Můžete ho vytisknout kolikrát potřebujete (pokud máte víc dětí, nebo ho využít třeba na táboře pro celou skupinku), můžete ho za pár let použít znovu s dětmi, které jsou teď ještě maličké, nebo si můžete tisknout jen archy s písmenky a nechat děti tvořit vlastní šifry.


Tyhle pracovní listy rozhodně nejsou promyšlenou bojovkou, kterou dětem dáte a vaše úloha tím končí. Mým cílem je probudit zvědavost a zájem i u rodičů, nebo prarodičů, které se nebojte zapojit do hry. Kdy naposledy chodila babička bosky, nebo zkoušela zpívat s ozvěnou? Zapojte i prarodiče, jestli u nich budete trávit část léta do plánování výzev. A naopak - nechte děti pomáhat na zahrádce kopat brambory, ať cítí zemi pod rukama... Propojte se.


Budu ráda, když nám napíšete, jak se vám daří výzvy plnit. Můžete to udělat tady na blogu, nebo klidně na sociálních sítích, nebo označením vlastních fotek hashtagem #tajnaabeceda.

Tak a já už vám přeju krásné léto a budu se těšit, na vaše komentáře


Míša


Dneska je 8. května. Den, kdy skončila válka v Evropě. Ve světě se ještě do září bojovalo až do září, kdy americké atomové bomby přiměly i Japonsko ke kapitulaci... Je důležité o tom s dětmi mluvit. Protože jen tak můžeme zabránit tomu, aby se historie opakovala.




KDO NEZNÁ SVOJI MINULOST, JE ODSOUZEN K JEJÍMU OPAKOVÁNÍ.
/George Santayana/

 1) Předškolní děti

 I malým dětem můžete vyprávět o válce, o bojích, zbraních, říct jim svůj názor... My jsme se letos poprvé s třeťákem pustili do hlubšího vyprávění skutečných dějinných událostí. Sami víte nejlíp, co už vaše děti vědí a co jsou schopné pochopit. Pro malé děti je historie příliš abstraktní, nechápou letopočty, ztrácí se v souvislostech, je to pro ně všechno strašně dávno. Ale můžete jim vyprávět příběhy o tom, jak byla (pra)babička malá a co se dělo, když se narodila, nebo byla v jejich věku.
Můžete prohlížet staré fotky, navštívit památník u vás ve městě, nebo si přečíst nějakou knížku. Já mám moc ráda tuhle:


Děj se odehrává v Budapešti. Je to pohádka sepsaná podle skutečného příběhu, kdy zmrzlinář zachránil několik Židů tím, že je schoval ve svém obchůdku. Předloni jsme v Budapšti s dětmi byli. Tak prohlížíme fotky, povídáme, vzpomínáme.


2) Školní děti

S dětmi, které už trošku rozumí tomu, jak se státy řídí, jak spolu kominukují a jak jde časová osa, můžete udělat plakát nejdůležitějších událostí. My jsme si nejprve pustili krátké filmy Dějiny udatného národa českého - kapitoly Mnichov, Druhá světová válka, Protektorát a Osvobození. Je to asi pro trochu starší děti než devítileté, takže jsem hodně zastavovala a vysvětlovala pojmy. Ale pro starší děti najdete pod každým dílem i pracovní listy a další úkoly - určitě koukněte.


Na dokumenty s námi koukala i předškolačka, takže se pak chtěla zapojit i do tvorby plakátu. Děti si tam zanesly všechno, co se dozvěděly a zapamatovaly. Letopočet, začátek války, důležité osobnosti, vlajky několika zástupců států, které proti sobě bojovaly, atentát a cestu k osvobození.


Plakát visí na zdi u pracovního stolu a pár dní ho tam necháme... Nebo možná do září, kdy je oficiální konec celé války při kapitulaci Japonska. Tady ho máte pro inspiraci:


 A když jsme viděli ve filmech ty tanky, vzpomněly si děti na Muzeum vojenské techniky, které jsme navštívili vloni ve Slovinsku. Zastavili jsme tam vlastně úplně neplánovaně, když jsme viděli cedule u cesty. Nachází se ve městě Pivka, kousek od Postojny, je to přímo cestou do Chorvatska a jestli máte starší děti určitě doporučuju se tam zastavit (až bude zase dovoleno někam jezdit...).


Stoupnout is na tank a podívat se do něj... Stát před namířenou hlavní... být na pár metrů od vražedné rakety... Držet opravdickou zbraň... Byl to silný zážitek pro všechny...


Areál je opravdu veliký - několik pater vnitřní expozice, pak venkovní - letadla, vlaky...


 A ještě jeden velký hangár s modernější technikou - vrtulníky, letadla, tanky, ponorka...


V tomhle hangáru je pak o patro výš expozice s názvem "Cesta Slovinska ke svobodě". Děti to moc nebavilo, ale my bychom si tam rádi početli a prohlídli víc. Je to dlouhá černá chodba, kterou procházíte a historie se vám odehrává přímo před očima - na exponátech, videích, plánech... Projdete tak celou Jugoslávskou epochu až ke svobodnému Slovinsku.


 Takže my dnes vzpomínáme nejen na konec světové války, na všechny vojáky, oběti a pozůstalé, ale i na naše velké cesty, na které snad zase brzy budeme moci vyrazit... 

A teď jdeme pro šeříky do vázy.

Míša