Rostoucí židle má dnes místo snad u každého dětského psacího stolu. Její obrovskou výhodou je, že dětem vydrží opravdu dlouho. Díky možnosti nastavit sedák i podnožku sedí malí školáci vždy v ideální výšce a nožky se jim "nebimbají" pod stolem. Naše rostoucí židle už něco pamatovala, protože jsme ji zdědili jako druzí majitelé. A tak přišel den D a naše děti se změnily na restaurátory a renovátory.Když jsem na balakryl.cz vybírala barvy, tak moje představa byla docela jiná, než pak konečný výsledek. Ale matka míní, děti mění... Vypadá skvěle!
Děti se toho zhostily s vervou sobě vlastní. Já jen chystala barvy a pořád dokola opakovala, pozor, ať tu něco nepocákáte! Natírat v novém nájemním bytě židli, která zabere v rozloženém stavu skoro celou chodbu, to je o nervy. :)
Původně jsme se dohodli na tom, že bočnice budou bílé a sedák, podnožka a opěrka světle zelené (máme Ikea zelený dětský nábytek). Na plochy jsme pak chtěli nalepit čísla ze samolepicí folie a sestavit početní příklady, když máme toho školáka...
V zápalu kreativity a radosti z míchání barev (abychom docílili tu světe ikeovou zelenou) pak ale vzniklo tohle...
Jackson Pollock by koukal! A koukala jsem i já, ani nedutala, bavilo je to moc a přesně věděli, kam ještě cáknout, jakou barvou a kdy už to stačí...
Po dvou dnech schnutí si pak židli zase zpátky smontovali. Maličká chtěla jako vždy se vším pomáhat!
Tak ji brácha nechal podávat šroubky.
Vůbec nelituju, že z mojí původní představy nakonec sešlo - výsledek je skvělý, je dětský a je jeho! A tak to dopadá, když dáme dětem důvěru a necháme je dělat věci po svém.
Když se smíříme s tím, že naše děti jsou daleko víc svoje, než naše...
S láskou
Míša