KDYŽ SI UVĚDOMÍTE, ŽE UŽ VŠECHNO MÁTE...

Včerejší den mě donutil zpomalit a zamyslet se. Začal smrtí a skončil narozením... A vše, co bylo mezi tím proletělo kolem, práce, lidi, děti, nevím, co jsem obědvala, ani kdy jsem šla spát a dnes ráno jsem si řekla dost.





Nemám ráda velká okázalá gesta a stejně tak nemám ráda ceremonie vedené autoritami. Jsem introvert, truchlím i raduji se nejvíc sama. Nepotřebuji cizí náruče, ani klepání po ramenou. Stačí mi těch pár blízkých, které mám kolem sebe. Proto přijměte mou upřímnou soustrast a nezlobte se, že na pohřeb nepřijedu. Ráda vás uvidím později. Včera jsem se roloučila, zapálila svíčku a popřála klid duši, která odešla...


Cestou do školky jsem potkala kamarádku, která má s manželem 6 dětí. Jejího muže před pár měsíci zradila vlastní krev. A tím teď nemyslím ty potomky. Z ničeho nic mu krev houstne, tvoří se podlitiny, sraženiny, embolie... Lékaři si nevědí rady a přehazují si ho jako horký brambor. Nová vyšetření neodhalují příčinu, přináší jen další pokusy a omyly v léčbě... Když se krevní sraženina dostane do srdce... Ta kamarádka otevřeně mluvila o tom, jak si začala připouštět, že je tu reálná možnost, že na 6 dětí zůstane sama...

V podvečer - mezi mojí snahou prodat vám betlémské magnetky a ptáčkové puzzlíky a zlobením se na děti, že ani chvíli nevydrží se neprovokovat - jsem zahlídla na Instastories jednu nám blízkou maminku, kterou možná taky znáte, jak chová svou tříměsíční vymodlenou holčičku uprostřed nemocničního pokoje... Ta malá z ničeho nic minulou noc nespala, měla vysokou horečku, přidala se krev ve stolici a zvracení... Tahle zoufalá maminka, si nepřeje nic jiného, než aby její miminko bylo zase v pořádku...


A tak si říkám, vždyť je to tak jednoduchý... Neustále se ženeme za leskem a za pozlátkem, fotíme své dokonalé věnce, drahé dovolené, krásné porody, večírky a večeře, letadla a letáky, šatičky a ručičky - ale to není úplná realita. Nenechte se tím zmást! Život je rovným dílem zaplněn také nepořádkem, spálenými obědy, špinavým prádlem, křičícími dětmi, nemocemi, chudobou, samotou a smrtí...

A je na každém z nás, aby si v tom našel svou rovnováhu. Aby žil s pocitem naplněnosti a vlastního uspokojení. Nezáleží na tom, kolik dárků najdete pod stromečkem, kolik druhů cukroví upečete, jak daleko pojedete, ani co všechno už umíte, když je vám 5 let... Jestli máte kolem sebe aspoň někoho, kdo vás má rád, je vám teplo, máte co jíst a nikdo nestoná, JSTE BOHÁČI. Bez nadsázky. Tak na to pamatujte a mějte rádi hlavně sebe, protože vaše spokojenost se odráží na spokojenosti všech kolem vás.


No a aby se potvdilo, co tu píšu, tak ráno mi přišla fotka jedné čerstvé mně moc blízké maminky, kterou určitě taky znáte. Včera večer porodila krásného chlapečka. 💓 Takže i můj vesmír je zase o trochu víc v rovnováze. Ráno jsem otevřela okno a přivítala se s novou dušičkou, která přišla...

A jsem ráda, že mám ty naše tři špunty. Ať už pěkně stříhají vločky, nebo se nafukují a křičí na sebe, vím, že venku oba starší chytí prcka za ruce, aby nevběhl pod auto. A za to jsem vděčná. Vím, že z nich budou dobří lidé...

Krásný a klidný advent s vašimi blízkými

přeje

Míša

http://www.bonkido.cz/magnetky/potkali-se-v-betleme/



Komentáře

  1. Anonymní7.12.18

    Děkuju,to jsem dnes potřebovala přečíst...tři kluci dávají zabrat a to štěstí že je mám,mi leckdy,přitom zlobeni se na ne,unika

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)