K NÁM CHODÍ JEŽÍŠEK

Vánoce jsou tu. Ještě pár dní a budeme jíst kapry a cukroví a koukat na štědrovečerní pohádku a možná půjdeme na půlnoční a možná to bude taky úplně jinak... Člověk míní, děti mění! Přišlo mi v poslední době nekolik dotazů na to, jak to máme doma, jestli děti ještě věří na Ježíška a jak to zvládáme, když jim je 2-9 let. Taky jsem četla diskusi, kde rodiče psali, že by svým dětem, nikdy nemohli lhát!
Každý má svou cestu a své způsoby. Každé dítě je jiné, co funguje na jedno, rozhodně nemusí fungovat na jiné. Nedávám univerzální návody ve stylu Nevýchovy. Já vám jen povyprávím o našich vánočních tajemstvích a vy se jimi můžete, ale nemusíte inspirovat.

1) Role není lež
Tak prosím vás, to že si někteří hrajeme na Ježíška, ještě neznamená, že svému okolí lžeme! V Národním divadle přece taky nevylezete na podium a nebudete křičet na herečku: "Lžete! Vy nejste Anna Karenina!" Tak to berte i tady. Dětem klidně můžete říct, že je to hra... Ony nejsou hloupé a dřív nebo později vás prokouknou. Ale když to bude hra od počátku, tak ti starší pak nebudou kazit překvapení těm mladším - jen převlečou kostým a z diváků se postupně stanou herci...



2) Buďte upřímní
Říkejte dětem jen to, co je pravda i pro vás. Jde to. Ježíšek možná byl, možná nebyl - dneska to s jistotou nemůžeme říct... Ale na druhou stranu můžeme věřit v to, že jeho odkaz, ať už je smyšlený nebo skutečný, budeme ctít. Původní - předkřesťanský - význam Vánočních svátků je úplně jiný. Přesto už tenkrát se lidé scházeli a slavili zimní slunovrat. Vystavte si své vlastní Vánoce na hodnotách, které vy sami vyznáváte a chcete je předat svým dětem.
My dětem od malinka říkáme, že Vánoce oslavují narození Ježíška - že to je možná pohádka, možná ne, ale pro nás jsou to opravdu svátky klidu a lásky. Mladším dětem říkáme podle tradice, že dárečky nosí Ježíšek, posílají mu dopisy se svými přáními. Ale jedním dechem dodáváme, že Ježíšek je také v každém z nás... Že Ježíškem můžeme být i my nebo oni, zkrátka každý, kdo má někoho rád a chce mu udělat radost. Proto také vyrábíme dárečky pro příbuzné a kamarády. Posíláme dárečky dětem do nemocnic, nebo plníme krabice od bot.


A když děti dospějou do věku, kdy o věcech začnou přemýšlet, nemají pocit podvodu nebo lži. Prostě to jenom rok od roku víc chápou. A když na ně občas spiklenecky mrknete, určitě budou s vámi držet basu!
TIP: Když se začnou děti ptát, zkuste odpovědět otázkou. 
Takové "A co ty si o tom myslíš?" vám dá jednak čas na přípravu odpovědi 
a pak také zjistíte, co už dítě ví. 

Jak to dělám já: Když se mě syn zeptal na něco napřímo, netrvala jsem za každou cenu na svém "Nene, já nic nevím" - to může opravdu podlomit vaši vzájemnou důvěru. Odpovídám po pravdě,
ale přiměřeně věku, a když říkám "nevím" tajemně a potutelně se usmívám, aby věděli, že jsme pořád ve hře. Že nic z toho není na vážno... Malí zbaští to, co slyší, ale čím jsou starší, učí se číst i řeč těla a vaši miminku... S tím se dá krásně pracovat. 

3) Kouzlo Vánoc
Pro mě k Vánocům patří svíčky, písničky, tradiční zvyky a povídačky - můžete jim věřit, nebo nemusíte, ale strávit společný čas u lavoru s ořechovýma lodičkama, nebo vymýšlením, co znamená ten prapodivný chrst olova - to je pro celou rodinu k nezaplacení! A samotný okamžik po večeři, kdy by se napětí dalo krájet, kdy se čeká, až zvoneček zazvoní... A pak, když se jde poprvé k rozsvícenému stromečku, kde čekají dárečky... Když i ti starší se mohou jen domýšlet, jak jste to vlastně všechno zvládli (během tak krátkého vyčurání) a kdo tedy ve skutečnosti zazvonil... O tohle bych se nechtěla připravit a u nás doma jsme to drželi, i když už jsme byly velké a všechno věděly. Protože je to krásná magická hra, která u nás k Vánocům jednoduše patří.


4) Vlastní tradice
A poslední odstavec je věnován tobě. Ano přesně tak. Ty a jenom ty jsi ta, která to má ve svých rukou. Dobře a v klidu si rozmysli, jaké to chceš a pak to udělej. Jestli budete zdobit stromeček 1. prosince nebo na Štědrý den, může být všem jedno. Kolik cukroví pečete a jak čistá máte okna. Pche. Váš domov a vaše tradice. (Jasně, nedělejme si velké iluze a neklaďme na sebe velké nároky, s malými dětmi může být rázem všechno vzhůru nohama. Mějte v zásobě taky dost čokolády a vína ☺ )  


Moc doporučuju udělat si nějakou vlastní tradici. Třeba naše děti můžou vždycky na Štědrý den spát u stromečku - tzn. na rozloženém gauči v obýváku. Jíst u toho cukroví a koukat na pohádky. A letos už se na to těší jako na jednu z TOP vánočních věcí a to mě strašně moc těší. Já jsem si z dětství přinesla speciální vánoční večeři - nemáme kapra smaženého, ale s omáčkou. A ta vůně, která se z kuchyně line jen jednou za rok, to jsou pro mě ty pravé Vánoce...

A jeden citát na zamyšlení závěrem. Když čtu komentáře na sociálních sítích, je mi někdy úzko z toho, jak umí být někteří zlí. Nevšímejte si toho a nestaňte se jimi. Protože to, co ostatní říkají o vás, vypovídá ve skutečnosti mnohem víc o nich samotných...

Všechno, co vidíte ve mě - není moje, ale vaše.
Moje - je to, co vidím já ve vás.
                                                                                        /Erich Maria Remarque/

Přeju vám všem krásné svátky

Míša


1 komentář:

  1. Dekuji mockrat za inspiraci! Úplně s Vámi souhlasím. I Vám krásné Vánoce plné pohody! Petra

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za váš komentář :)