2. SVĚTOVÁ VÁLKA

Dneska je 8. května. Den, kdy skončila válka v Evropě. Ve světě se ještě do září bojovalo až do září, kdy americké atomové bomby přiměly i Japonsko ke kapitulaci... Je důležité o tom s dětmi mluvit. Protože jen tak můžeme zabránit tomu, aby se historie opakovala.




KDO NEZNÁ SVOJI MINULOST, JE ODSOUZEN K JEJÍMU OPAKOVÁNÍ.
/George Santayana/

 1) Předškolní děti

 I malým dětem můžete vyprávět o válce, o bojích, zbraních, říct jim svůj názor... My jsme se letos poprvé s třeťákem pustili do hlubšího vyprávění skutečných dějinných událostí. Sami víte nejlíp, co už vaše děti vědí a co jsou schopné pochopit. Pro malé děti je historie příliš abstraktní, nechápou letopočty, ztrácí se v souvislostech, je to pro ně všechno strašně dávno. Ale můžete jim vyprávět příběhy o tom, jak byla (pra)babička malá a co se dělo, když se narodila, nebo byla v jejich věku.
Můžete prohlížet staré fotky, navštívit památník u vás ve městě, nebo si přečíst nějakou knížku. Já mám moc ráda tuhle:


Děj se odehrává v Budapešti. Je to pohádka sepsaná podle skutečného příběhu, kdy zmrzlinář zachránil několik Židů tím, že je schoval ve svém obchůdku. Předloni jsme v Budapšti s dětmi byli. Tak prohlížíme fotky, povídáme, vzpomínáme.


2) Školní děti

S dětmi, které už trošku rozumí tomu, jak se státy řídí, jak spolu kominukují a jak jde časová osa, můžete udělat plakát nejdůležitějších událostí. My jsme si nejprve pustili krátké filmy Dějiny udatného národa českého - kapitoly Mnichov, Druhá světová válka, Protektorát a Osvobození. Je to asi pro trochu starší děti než devítileté, takže jsem hodně zastavovala a vysvětlovala pojmy. Ale pro starší děti najdete pod každým dílem i pracovní listy a další úkoly - určitě koukněte.


Na dokumenty s námi koukala i předškolačka, takže se pak chtěla zapojit i do tvorby plakátu. Děti si tam zanesly všechno, co se dozvěděly a zapamatovaly. Letopočet, začátek války, důležité osobnosti, vlajky několika zástupců států, které proti sobě bojovaly, atentát a cestu k osvobození.


Plakát visí na zdi u pracovního stolu a pár dní ho tam necháme... Nebo možná do září, kdy je oficiální konec celé války při kapitulaci Japonska. Tady ho máte pro inspiraci:


 A když jsme viděli ve filmech ty tanky, vzpomněly si děti na Muzeum vojenské techniky, které jsme navštívili vloni ve Slovinsku. Zastavili jsme tam vlastně úplně neplánovaně, když jsme viděli cedule u cesty. Nachází se ve městě Pivka, kousek od Postojny, je to přímo cestou do Chorvatska a jestli máte starší děti určitě doporučuju se tam zastavit (až bude zase dovoleno někam jezdit...).


Stoupnout is na tank a podívat se do něj... Stát před namířenou hlavní... být na pár metrů od vražedné rakety... Držet opravdickou zbraň... Byl to silný zážitek pro všechny...


Areál je opravdu veliký - několik pater vnitřní expozice, pak venkovní - letadla, vlaky...


 A ještě jeden velký hangár s modernější technikou - vrtulníky, letadla, tanky, ponorka...


V tomhle hangáru je pak o patro výš expozice s názvem "Cesta Slovinska ke svobodě". Děti to moc nebavilo, ale my bychom si tam rádi početli a prohlídli víc. Je to dlouhá černá chodba, kterou procházíte a historie se vám odehrává přímo před očima - na exponátech, videích, plánech... Projdete tak celou Jugoslávskou epochu až ke svobodnému Slovinsku.


 Takže my dnes vzpomínáme nejen na konec světové války, na všechny vojáky, oběti a pozůstalé, ale i na naše velké cesty, na které snad zase brzy budeme moci vyrazit... 

A teď jdeme pro šeříky do vázy.

Míša 


Předchozí článekStarší příspěvek Domů

0 komentářů:

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)