JE MI 35! CO JSEM SI NADĚLILA?

Před pár dny jsem oslavila své 35 narozeniny. A víte co? Cítím se v nich dobře! V předešlých letech, mi na otázku "kolik ti je" naskočilo vždycky jako první 28 a pak jsem teprve dopočítávala, který je vlastně rok. Podvědomě jsem se bránila přibývajícím číslům, ale proč vlastně? Teď je mi 35 a je mi jasný, že život už nikdy nebude jako dřív. Den za dnem se věci dějí a děti rostou a my stárneme a je to v pořádku.

Je v pořádku nechat věci plynout, nechat život měnit naše plány, nechat děti růst, nechat sebe samotné vyvíjet se. Nezasahovat příliš a netlačit na pilu. Nemám kam spěchat, to, co chci žít, je tady a teď. A ač je to fráze otřepaná, už chápu, že cesta je cíl... Jdu po ní den za dnem a posouvám své hranice, odhaluji nové možnosti, plním si sny a sním nové, další a větší. Díky svému milujícímu muži a úžasným dětem si to můžu dovolit. 💗


A co že jsem si nadělila:

Klid

Největším darem, ke kterému vedla dlouhá cesta (i když někomu to třeba trvá i dýl než 35 let, ne?), je klid a důvěra v to, že vše se děje správně. Dělám věci, jak nejlépe umím, netrestám se za nezdary a mám se ráda. Je to můj život, vybrala jsem si ho. Na několika křižovatkách jsem mohla jít jinudy, ale já zvolila tuhle cestu. A ona mě dovedla až sem. Díky lidem, které na ní potkávám, díky dětem, kterých máme čím dál víc, díky situacím, které prožíváme, jsem dnes tím, kým jsem.
Daleko méně si s dětmi hraju na stavění garáží a chování miminek, o to víc jim ale dávám prostoru, svobody a zodpovědnosti v reálném světě. Daleko méně jim říkám, kolik korálků mají navléknout na šňůrku, o to víc jim ale ukazuji svůj život a svoje koníčky. Nestresuju se už tím, co by děti měly dělat, umět, kolik kroužků by měly navštěvovat a co může roční batole jíst. Poslouchám svou vnitřní intuici, vycvičenou třemi porody, a je mi ve svém malém světě dobře.


Velkou cestu

Velkým společným darem byla cesta, kterou jsem si přála už dlouho. A krátce před mými 35. narozeninami jsme ji konečně uskutečnili a odjeli na 4 týdny pryč z Prahy. Nechtěli jsme objevovat svět ani honit velkolepé památky a tlačit se ve frontě na vodopád. Chtěli jsme žít chvíli v jiném prostředí. Vyzkoušet si to. Vymanit se ze stereotypů, které žijeme, a dostat šanci je změnit. O tom, kde jsme byli, co jsem zažili, kde jsme bydleli a jak jsme trávili čas píšu v sekci Výlety.


Vlastní značku

A teď největší překvapení, i když ti z vás, co sledují náš Instagram, už mnohé tuší...  Pod heslem "není na co čekat" jsem se konečně pustila do práce, kterou bych se mohla (snad jednou) poctivě živit - co si budeme povídat, tenhle blog píšu jen pro radost sobě a snad i vám, rozhodně ne na výdělek. A tak vznikala během posledních měsíců vize české značky hraček, která je a bude navždy má srdcová záležitost, ať už mé podnikání dopadne jakkoliv - je totiž složená ze jmen našich dětí:

 BONifác-KIkin-DOrotka 💗 alias

http://www.bonkido.cz/


První produkt už je na světě a bude v prodeji od 1. listopadu. Mám z něj velikou radost, protože je to snad poprvé, co jsem se do něčeho pustila a opravdu to dotáhla až do konce! Teda teď ještě zbývá to, co jsme spolu s ilustrátorkou Markétou Jinochovou přivedly na svět, prodat... Ale to dáme! Co na něj říkáte?


Je to puzzle s 24 dílky pro děti od 4 let. Ještě čekám na dodavatele, aby to bylo kompletní a byla to ještě větší bomba! Určitě dám vědět.

Mikrofon!

Joooo a abych nezapomněla - ještě jsem dostala parádní super hustej mikrofon k naší zrcadlovce! Víte proč? Protože bych moc chtěla začít natáčet videa a rozhovory se zajímavými maminkami, kterých je kolem nás spousta!

Jo a od Ježíška si přeju dny, co maji aspoň 40 hodin, nebo nějakou pomocnou ruku... 😊

Hezký den


0 komentářů:

Okomentovat

Děkujeme za váš komentář :)